Články / Rozhovory

Please The Trees si plní americký sen

Please The Trees si plní americký sen

Nikola Piálková | Články / Rozhovory | 11.11.2016

Během října Please The Trees už počtvrté projeli napříč Amerikou. Cestou z východu na západ zamířili také do Kanady a v San Franciscu poté strávili pár dní natáčením nové desky. V čem se tentokrát turné lišilo od těch předešlých, zda proběhlo vše dle představ nebo jaké byly okolnosti vzniku nového alba, jsem se dozvěděla z úst Václava Havelky III.. Kromě motivací či hodnocení týkajících se turné jsme se též pobavili o Tančírně v Račím údolí, kde dnes PTT zahrají.

S kapelou jste do států zamířili už poněkolikáté. Chtěli jste si jen zopakovat osvědčený vzorec, který vám v minulosti vyhovoval, nebo šlo o úplně nový zážitek?
Snažíme se neopakovat, neustrnout. Řekl bych, že žádným pravidlům nepodléháme, až na toto. Vždy se pokoušíme každou další věc pojmout trochu jinak, posouvat sebe, naši hudbu a tím i fanoušky. Za posledních šest let jsme v Americe byli letos už počtvrté. Do teď jsme turné domlouvali sami. Zabere to třeba i jeden rok intenzivní práce. S tím dělat si věci sami nemáme problém. Baví nás to a umíme to. Vše děláme na osobní bázi, stavíme na vztazích, které jsou pro nás nejdůležitější. Nezajímá nás někam přijet, zahrát, nechat se obskakovat, sbalit honorář, spát na hogo fogo hotelu a ráno jet domů. Tento náš způsob fungování je možný především na základě nabytých zkušeností a vztahů, pořádáním koncertů, prací na festivalech a díky dalším pracovním aktivitám. Poslední americké turné se vydařilo nad očekávání, zahráli jsme dvacet dva koncertů a v průběhu navíc vznikla i naše poslední, třetí deska Carp. Nicméně jsme si řekli, že pokud máme jet znovu, chce to nějaký vývoj, krok dopředu.

Proč právě státy?
Zajímá nás, jestli naše tvorba může fungovat v širším kontextu, obstát vedle toho, co nás inspiruje. A to je především americká nezávislá scéna. S rozhodnutím vyrazit ale souvisí také to, že na cestu většinou rok šetříme z příjmů kapely. Bez investic to nejde a myslet si, že se hned, nebo podruhé, potřetí, vrátí, byť jen náklady, je nesmysl.

Kdo vám s koncipováním celého turné pomohl?
Po návratu z posledního turné jsme měli několik nabídek na zastupování, co se bookingu týče. Spolu s Ondřejem Šturmou a Michalem Pařízkem spolupracujeme v rámci pořádání koncertů pod hlavičkou Scrape Sound s agenturou Leafy Green (booking/management kapel jako Swans, Slim Cessna's Auto Club, Kid Kongo Powers, Mudhoney a další). Ta nyní nabídla spolupráci i naší kapele, což pro nás znamenalo velký posun. Z obýváků a galerií jsme se tentokrát dostali do regulérních klubů, přičemž naše kapela byla hlavním jménem v programech. To, že se koncerty promotérům líbily a zvou nás zpátky, je pro nás vrcholem pomyslného úspěchu, ve který jsme doufali.

Podívali jste se znovu na nějaká místa? A jak bys zhodnotil vzájemný přístup vás i publika v porovnání s hraním doma?
Státy jsou samozřejmě v porovnání s Českem ohromná země, což znamená, že se člověk málokdy dostane na stejné místo dvakrát. S ohledem na publikum se nedá říct, že by šlo o nějaké rapidní rozdíly mezi Českem a Amerikou, přesto se nemůžeme ubránit pocitu, že lidé tam mají víc naposloucháno a o hudbě mají větší přehled. To ale samozřejmě souvisí i s prostředím, v němž žijí. Během koncertů se na rozdíl od Čechů méně projevují, ale o to větší a milejší překvapení je, když po koncertu přijdou a řeknou, že se jim to líbilo. Hrát pro svoje publikum, které má rádo naši hudbu, je hračka. Mnohem zajímavější je ale podle mě hrát pro lidi, kteří nepřišli přímo na nás, a snažit se je oslovit.

Chytlo vás nějaké místo za srdce? A co volný čas? Stihli jste si od koncertování a cestování taky na chvíli odpočinout?
Amerika je velmi pestrá a rozlehlá. Denně jsme v autě strávili od pěti do jedenácti hodin. Nejlepší koncerty jsme měli v Seattlu a Chicagu. Nejvíc se nám líbí na západě. Tentokrát nás asi nejvíc zaujal Seattle, a to kombinací svojí polohy, klimatu, historií a okolím. Sice tam je chladněji než níže v Kalifornii, ale město je obklopeno z jedné strany oceánem a z druhé nádhernými horami. Dlouhé přejezdy, na které jsme měli vyhrazené dny volna, jsme strávili zčásti u nádherného jezera Tahoe nebo u oceánu v Santa Cruz a San Diegu.

Jak turné probíhalo prakticky? Je vůbec možné vydělat si tímto způsobem nějaké peníze?
Zatím ne. Stále jsme ve stádiu investování do budoucna. To za tebe nikdo neudělá. Takové turné je velmi nákladná věc. Dalším pomyslným úspěchem a krokem dopředu bylo, že jsme občas dostali najíst, pár drinků a dokonce i něco málo zaplaceno, což většinou padlo především na benzín. Dva týdny na východě jsme jezdili osobákem s nástrojovkou. Na západě jsme ale používali nástroje dalších kapel, což bylo občas dobrodružné. Zvukové zkoušky neexistují. Za celé turné jsme spali třikrát v motelu, zbytek času jsme přespávali u promotérů, u známých známých, a to často na zemi nebo na sdílené posteli či pohovce. Potěšila nás solidarita a přístup ostatních kapel. Vydělané peníze se dělily hlavně mezi ty, které byly na turné. Místní kapely si většinou nevzaly nic. Máme také štěstí na lidi, kteří nám pomáhají. Jednou z nich je kamarádka Anna Adler, díky které jsme získali většinu kontaktů na přespání. Asi nejvíce nám už několik let pomáhá rodina McKinneyových z Virginie. Během prvního turné za námi po koncertu ve Washingtonu přišli s tím, že se jim naše hudba velmi líbí a nabídli nám do budoucna svou pomoc. Od té doby nám půjčují zadarmo vlastní auto, bicí, komba, kytary a občas přispívají i na letenky nebo pracovní víza, bez kterých v USA oficiálně koncertovat nelze. Za to jsme jim velmi vděční.

Na turné jste také nahrávali něco z plánovaného nového alba. Za jakých okolností?
Během tří dnů jsme naživo do pásu natočili základ dalšího alba ve studiu Tiny Telephone v San Franciscu, které vlastní písničkář John Vanderslice s producentem Brandonem Egglestonem. S ním, stejně jako s Chrisem Koltayem, se kterým jsme nahrávali předchozí desku v Detroitu, jsme se seznámili opět díky pořádání koncertů se Scrape Sound. V momentě, kdy jsme se rozhodli, že na turné pojedeme, a začali jsme ho plánovat, jsme se rozhodli, že musíme opět něco nahrát. Jelikož je studio velmi vytížené, museli jsme zálohu zaplatit půl roku předem, aniž bychom měli v ten moment písničky. Začali jsme tedy po několika letech intenzivně psát a zkoušet, poprvé s plánem, že v závazné datum se musí nahrávat. Samotné nahrávání pak byla třídenní extáze. S Brandonem to byla radost. Desku bude také míchat. V současnosti dokončuju texty a chystám se na nahrání zpěvů, které budeme točit tady, plus nějaké další aranže.

Kdy se na desku můžeme těšit a v čem se bude lišit od té poslední?
Nikam nespěcháme. Termín vydání nemáme naplánovaný. Deska bude jiná než Carp. Ten zachycuje určitý moment, emoci, kterou jsme nechtěli kazit dalšími zásahy. Tahle bude jiná. Zvukově, obsahově. Myslím, že je kompaktní, semknutá, extatická, a co mě nejvíc těší, groovy.

Plánujete vyrazit na turné i do jiných koutů světa? A jak by vás lákalo turné tady v Evropě?
Samozřejmě, že máme chuť jet naprosto kamkoli. Několik nabídek máme, ale zatím je to vše v procesu.

Teď v pátek pořádáte koncert v tančírně v Račím údolí. Co pro vás znamená hrát v tomto prostředí?
Tamní tančírna je unikátní stavbou v jedinečném prostředí Rychlebských hor. Jde o jeden z nejkrásnějších koutů u nás. Před dvěma lety jsme měli možnost benefičním koncertem přispět na její rekonstrukci. Byla v žalostném stavu. Naštěstí se ji díky získaným financím podařilo minulý rok konečně rekonstruovat. Díky tomu se zde opět začaly pořádat kulturní akce, výstavy, koncerty. My se tam vracíme díky pořadatelským aktivitám Jany Gajové. Aktivit pořadatelů akcí na lokálních místech si velmi vážíme, neboť víme, co vše to obnáší a jak těžké je místní obyvatele, kteří většinou nemají o kulturu tolik zájem, oslovit, nebo je prostě jen na akci dostat. Myslím, že dnešní doba je příznivá v tom, že člověk, kapela, hudebník není odkázán jen na hraní v klubech, ale může svoje působení osvěžit hraním na podobně krásných místech nebo pro dobrou věc. Je to o něčem víc, než jen vyrazit na koncert, dát si pár piv a v klidu jít spát domů. Lidé musí vynaložit větší úsilí, udělat si čas vyrazit do přírody sami, s partnerem nebo s rodinou. Bezpochyby i pro nás je potom příjemnější hrát publiku, které přijede vypnout do hor a zároveň si může poslechnout koncert v takovémto prostředí, a podpoří tak i dlouhou tradici, která se s tímto místem pojí.

Info

Please The Trees
11. 11. 2016 19:30
Tančírna, Račí údolí
www.facebook.com/events/1780092885537389

foto © Patrick Marek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články