blueskin | Články / Reporty | 29.10.2018
V letošní nabídce festivalového merchandisingu se letos poprvé objevily zubní kartáčky s logem přehlídky. Osobně bych víc uvítal ponožky. Počasí totiž v neděli ukázalo zuby a Jihlavu skoro celý den skrápěl déšť - sice nepříliš intezivní, o to ale otravnější a ve vteřinách pronikající do tušených i dosud neobjevených spár v rozpadajících se botách. Úroveň diskomfortu snižuje fakt, že se v noci posunuly hodiny zpět, takže je na všechno o něco více času.
Poprvé se vydávám na průzkum scény v Dělnickém domě, která je od centra festivalového dění nejvzdálenější. Letos je zčásti zasvěcená sekci Svědectví (s přívlastky “o politice”, “o poznání” a “o přírodě”). Politická větev nabízí např. dokument Výběrová zbraň o pistoli Glock. Vedle samopalu AK-47 jde prý o nejspolehlivější a tím i nejrozšířenější střelnou zbraň současnosti. Rakouskému režiséru Fritzi Ofnerovi nelze upřít poctivou rešeršérskou přípravu i odvahu pokusit se na celovečerní ploše propojit velké množství zdánlivě nesouvisejících linek. Realizace však za tímto záměrem pokulhává, mnohé musí Ofner dovysvětlit v následné debatě, což je vždycky spolehlivá známka dokumentaristického nezdaru.
Mnohem dotaženěji působí americký snímek Alt-right: Doba vzteku. Na příkladu dvou prominentních postav krajně pravicové scény v USA mapuje myšlenkový svět novodobých zastánců teorie nadřazenosti bílé rasy. Jako protihráče k nim staví aktivisty z hnutí Antifa, kteří s nárůstem pravicového extremismu svádějí mnohdy donkichotský, vesměs ale sympatický boj. Výsledkem je navzdory hutnému tématu odlehčený a divácky vděčný dokument o archetypálním střetu dobra a zla.
Jiný typ morálního konfliktu zachycuje koprodukční film Dobrá smrt, bezesporu jeden z klíčových snímků letošní Ji.hlavy. Slovenský režisér Tomáš Krupa v něm sleduje poslední čtvrtrok života Britky, která se rozhodla podstoupit asistovanou sebevraždu na švýcarské klinice. Totožný námět zpracovali před sedmi lety Charlie Russell a Terry Pratchett v dokumentu Choosing to Die. Oproti jejich publicisticky košatému dílu zvolil Krupa minimalističtější přístup, v němž nejen absentuje průvodce, prakticky nepostřehnutelná je ale i přítomnost filmového štábu. O to více se divák může ponořit do uvažování ženy, pro niž je dobrovolný odchod ze světa jediným východiskem z její neradostné životní situace poznamenané pokročilou svalovou dystrofií.
Závěr nedělního večera patřil večírku pro filmové profesionály v prostorách jihlavské radnice. Pro účastníky skvělá příležitost k networkingu, pro mě šance probudit v sobě vnitřní Halinu Pawlowskou. Vězte tedy, že letošní Industry Party byla ve znamení trvale udržitelné konzumace. Jedlo se dřevěnými vidličkami, servírovalo se v dřevěných mističkách a pilo se zásadně papírovými brčky. Trvale udržitelné byly i porce. Bylo jich málo a Kamil Fila se šel před rautem pro jistotu najíst do McDonald’s. Dobrou noc!
22. MFDF Ji.hlava
25. - 30. 10. 2018 Jihlava
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.