Jakub Béreš | Články / Reporty | 09.07.2018
Na trenčínském letišti se vyplatí být v pozoru hned v poledne, ty nejlepší koncerty se totiž klidně můžou odehrát ještě za denního světla. Což platilo pro show islandského dámského rapového kolektivu Reykjavíkurdætur, který rozpohyboval obří taneční stan. Osmičlenná formace měla strhující flow s big dick energií vetší než ranní fronty na sprchy a bylo úplně jedno, že jim rozuměli možná dva lidi. Udivené výrazy ani circle pity nepotřebovaly slovník.
Dalším překvapením byla folková zpěvačka Jade Bird, jejíž americana s britským přízvukem dojala snad každého, kdo šel kolem. Posledním odpoledním tahákem byl r&b zpěvák z Jižní Afriky Nakhane. Na mezinárodní scéně je sice nový, ale na jihoafrické LGBTQ scéně patří třicetiletý umělec k největším jménům posledních let – dojemné balady i radostný funk se silnou dávkou emocí od drobného hudebníka v botách na platformě a růžovém kostýmku.
Little Dragon sice občas působí na deskách vyčpěle, naživo ale představují smršť pozitivní taneční energie. Skupina vedená hlasem Yukimi Nagano dokáže lapit do svých psychedelických beatů a nepustit během celého koncertu, publikum je omotané jejím hlasem, stejně jako medúzovitými šaty. Fungovaly hlavně skladby z nové acidové desky, ale pochopitelně došlo i na největší hit Wildfire.
Hrdinou hlavní stage byl pro ten den Rodriguez. Bohužel letos nevydal tak silnou desku jako tUnE-aArDs, takže plán na devátou večerní byl jasný. Hlas Merril Garbus byl snad ještě silnější než z nahrávek, až z něj šel místy strach. Kroutit hlavou nebo se ponořit do jejího až překvapivě tanečního koncertu? Skupina Everything Everything, která už měla volno, zvládala obé. Jistotou sobotního večera byla malá klubová stage, kde se vždycky dalo najít něco zajímavého, když hlavní hvězdy zklamaly. GusGus byli příliš chladní, zato KillASon dostal do varu úplně všechny a měl to, co show Dannyho Browna den předtím neměla.
Na závěr jedno zklamání. Možná to bylo tím, že některé sety měly nastavené volume tak, že místo živelné jízdy byl poslechový dýchánek. Možná taky tím, že Sophie dostala (?) pouze hodinu a její první půlku jenom nehybně stála za pultem, kouřila cigarety a pouštěla vlastní tracky. Brilantní producentka, jež mění podobu současného popu, poněkud šokovala. Ono by bylo jedno, že několik minut nešáhla na nástroje, kdyby z ní šla nějaká energie. Plastové beaty a růžová síla by snad utáhly menší stan – například klubovou stage, kde ten večer zářila precizní producentka Coucou Chloe –, ale ne poloprázdné šapitó pro tisíce lidí, které se příznačně zaplnilo až na domácí oblíbenkyni B Complex.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.