Články / Reporty

Pomalu končíme? (Colours of Ostrava)

Pomalu končíme? (Colours of Ostrava)

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 19.07.2015

Odpoledne se táhlo v duchu příjemných soft-pop-elektro zpívánek. Dillon z toho vyšli o dost lépe než The Dumplings. Tuhle polskou dvojici mám totiž ráda, ale ucamraný start a trochu příliš „vytí“ v nejistém podání Justyny Święs vyústilo vlastně v jen „neurazí“ koncert. A to je škoda. Na vině jsou určitě i repetitivní začátky a sekavé konce písniček, které neměly žádný silnější vývoj. To Dillon byla v hlase jistá, ve výrazu jímavá a v písních vynalézavější. Zanotovala jsem si rozkošnické Tip Tapping. Nešvar přílišně plochého startu se ale týkal i jí, senzace z toho nebude.

Rozproudit to svedli až Kill The Dandies. Neviděla jsem je hodně dlouho. Pořád sází těžkotonážní palbu. Jejich charizma krapet změklo, ale na vině je i brzký čas koncertu. Potmě by jejich tísnivá psychidelie vynikla víc. Nicméně Sonja je pořád rajcovní a Hank se s tím stále nemazlí, takže zůstali anti-komerční ulejvárnou pro fajnšmekry, a to jsme v den „Rudíků“ potřebovali.

Další antitezí k rudimentališti čítajícímu 30 tisíc hlav byli Vessels s třístovkovým posluchačstvem na Elektru. A tady se zastavíme. Light design na scéně zajišťovali Lunchmeat, zvuk bez chyby, prostor k pomilování – Electro stage je počin! Patří se vyseknout hlasitý kompliment lidem z Provozu Hlubina, protože tento cíp Colours (vč. Cineportu a koupelen) je jejich veledílo.

Vessels nejsou zajímaví jen svou historií a producentem, ale hlavně vizí. Masivní elektro hrané naživo kapelou je pořád poměrně unikátní úkaz. Živé bicí a synťáky udělají s tvarem a šířkou zvuku své, zvlášť když se jedná o velmi zkušené instrumentalisty. Set začali chilloutovějšími skladbami a la Bonobo, zakončovali tanečními zázraky z desky Dilate. Krása střídala nádheru.

A pěkně našlápnutí vyhledali jsme Dangera. Nejlepší světla, nejlepší efekty, přísná červeno-černá vizualizace a nad tím dvě světla jeho temné masky… Mělo to nádech Sin City, v němž vládne jen jeden mocnář. A jestli to byl opravdu francouzský house, tak je francouzský house v podstatě prvotřídní techno. Což je pro colorsí publikum nestandardní, ale pro změnu proč ne? Každý nový dramaturgický rozmach je osvěžující.

Dovětek chci věnovat jako každý rok vytrvalcům: respekt všem, kteří vyčkali Nathana Fakea ve tři ráno. Jaký byl?

Info

Colours of Ostrava
18.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace