Jaroslav Kejzlar | Články / Sloupky/Blogy | 09.07.2017
Křižáček, podle poroty nejlepší soutěžní film letošních Varů, bude pro spoustu lidí představovat jen těžce usledovatelný zážitek. Ono to tak u artových snímků soustředících se na duchovní prožitek často bývá. Jenže v Křižáčkovi se mi opravdu obtížně nachází cokoliv, čeho bych se chytil. Kadrnkovo historické drama do sebe notně pohroužené, navíc natočené ve zvláštní rozjímavé atmosféře, která nesedí skoro k ničemu, o čem příběh zoufalého otce (Karel Roden) vypráví. I kvůli tomu jsem měl při sledování pocit, že autorská vize s výsledným zpracováním proti sobě jdou až bolestivě protichůdným způsobem.
Dobře, obrazová stránka se vryje do paměti. Záběry jsou ale specifické v tom, jak dvojrozměrně, až ploše působí, a jak do nich postavy přirozeně ne a ne zapadnout. Snažil jsem se, skutečně, a věřím, že pokud by bylo možné něco výjimečného objevit třeba v úmorně repetitivním klapání koňských kopyt, které putování ztrápeného otce provází, určitě to objevím. Takhle přiznávám porážku a zůstávám za branami pochopení.
Německá produkce letos zaválela, byl jsem nadšený ze zdrcujícího filmu Odnikud a příjemně překvapený z hysterického Axolotl Overkill. Naposledy mě zaujal koprodukční snímek Western – příznačně vyprávějící o málomluvném muži, který konal. Několik německých dělníků přijede do Bulharska stavět elektrárnu, nemají ale dostatečnou podporu od svých nadřízených, chybí jim voda, o kterou se musí dělit s místními, a vlastně tak trochu i pracovní morálka. Westernové motivy tak trochu jinak – a velmi účelné.
Z řady nedůvěřivých a soutěživých pracantů vystoupí Meinhard, začne se sbližovat s životem v bulharské vesnici a propojovat obě kultury. Scenáristka a režisérka Valeska Grisebach neuvěřitelně přirozeným způsobem postupně vyhrocuje vztah mezi ústředním trojúhelníkem dělníci-Meinhard-vesničané a noří se hluboko do nátur i charakterů. Western je film o samotě, vyčleněnosti i o jednom zarputilém a nejednoznačném hrdinovi, který se přizpůsobuje ze zájmu, ale i kvůli vlastnímu prospěchu – a hlavně za každou cenu.
Na závěr k zážitku z kolonky „Tak jsem se dočkal“. Těší mě, že se mi nakonec podařilo natrefit na dokument, který mě něčím skutečně obohatil – po zklamáních z biografie Heatha Ledgera nebo příliš horkou jehlou spíchnuté Kampaně o prezidentské kandidatuře Bernieho Sanderse šlo o příjemnou změnu. Tou je gruzínský Sluneční stát, snímek zachycující těžký život obyvatel zchudlého města, kde horníci těží posledních pár zbytků manganu a hrají ochotnické divadlo. Tvůrce Rati Oneli tady předvádí na malém prostoru skutečné čáry se zvukem (zmíním plynulý přechod z dunění hromu k burácení lokomotivy), obrazem a propojováním objektů. Takhle nějak si představuju filmové přemítání nad smyslem existence.
52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.