David Loch | Články / Recenze | 27.03.2014
Zhustit kytary, nafotit se v zasněném oparu a při vystoupení koukat do země – poznávací znamení milovníků shoegaze. Ačkoli má tento hudební žánr plodná léta za sebou (ta mainstreamová určitě), stále se objevují kapely, jež se snaží zvuk irských My Bloody Valentine alespoň trochu oživit. Nová deska Cheatahs je v tomto nekompromisní. Ze současných kapel jde snad nejokatěji vstříc legendám.
Hlavní výhodou shoegaze je jednoznačné vymezení. Zatímco jiné kytarové žánry si berou od každého něco, shoegaze poznáte na první dobrou. Tady se v pozdních osmdesátkách začínalo od nuly, bezesporu to nejodvážnější a nejoriginálnější, co tehdejší svět mohl slyšet. Struktura skladeb tvořená hlukovou zdí, táhlým zpěvem a sem tam falešným „sólem“ odklikla dosavadní vývoj hudby do jiné dimenze. To by jako stručné intro mělo stačit.
Píše se rok 2014 a kapela Cheatahs svým eponymním debutem údajně navazuje na bájné album Loveless. Po úvodní I posluchače nasměruje Geographic. Svižná skladba, kterou nakopávají nabuzené kytary a The Jesus and Mary Chain. Třetí Nothern Exposure pak zdůvodňuje, proč album vyšlo. Při poslechu debutu totiž máte pocit, že posloucháte kvalitní revival. Makačka na stavbě, kde se používalo příliš cihel vypálených v letech 1989 až 1991. Co odlišuje fanouška shoegaze od ostatních? Asi tak třikrát větší shovívavost k rámusu. Na Cheatahs vám probodne ušní blány jen úžasně mohutný riff z Kenworth nebo Cut the Grass speciálně pro Bédu Trávníčka. A pak si řeknete, třeba nejsou shoegaze, třeba jim to jen chceme vnutit. IV nebo Fall přesvědčí o opaku. Rostou do stran, až nakynou do materiálu, po němž by mohly v klidu následovat Loomer nebo When You Sleep. Frontman Nathan Hewitt je naštěstí hlasově jinde. Zatímco povlečení má vypůjčené z MBV fanshopu, vokálně není ani Kevin Shields a naštěstí ani Bilinda Butcher, i když to tak prvních pár vteřin v Leave to Remain vypadá.
Hlavní problém alba netkví v kapele. Ta šlape jako hodinky. Problém je cesta, kterou zvolili. Víc skladeb jako Kenworth nebo Get Tight a vše by bylo jinak. Cheatahs je album, u něhož nezchudnete, je až puntičkářsky vycizelované a obsahuje tvorbu, jež na koncertech funguje dvojnásob, což předvedli minulý rok jako předskokani Metz v pražské Sedmičce. Pokud je toto album popularizační příručka, pak potlesk, pokud mělo ukázat mladou shoegazeovou krev, pak měli sympaťáci odhodit produkční grilování, nahrát materiál syrověji a nesnažit se probojovat do hitparády z jednadevadesátého.
Cheatahs – st (Wichita Recordings, 2014)
http://cheatahs.net
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.