Články / Reporty

Pradávné zpěvy Čankijů v Rock Café

Pradávné zpěvy Čankijů v Rock Café

Anna Mašátová | Články / Reporty | 25.02.2013

V záplavě českých hudebních kapel patří Čankišou bezpochyby mezi to nejlepší, co můžete na tuzemských pódiích spatřit. A spolu s granáty, křišťálem a Krtečkem se stali také výborným vývozním artiklem, na který můžeme být právem hrdi.

O to smutnější byl pak pohled do poloprázdného sálu. Jsou snad v hlavním městě hudební fanoušci tak líní nebo zmlsaní, že si nenašli cestu do Rock Café v hojnějším počtu? Ať tak či onak, příchozí jistě nelitovali a s klidem přijali i opožděný začátek.

Od vánočního večírku roku 1998, kdy se dala kapela dohromady, uběhla dlouhá doba, během níž Čankišou vystoupili v devatenácti zemích. Od festivalu v Trutnově přes slovenskou Pohodu, maďarský Sziget až do vzdálených končin jako Rainforest World Music Festival v Malajsii či Manapany Surf Festival na ostrově Réunion. Jejich zatím poslední deska deska Faÿt se dokonce tři měsíce držela v první dvacítce evropského world music žebříčku WMCE.

A stejně tak jako jsou různorodá místa, kde hráli, je i paleta, ze které namíchávají výsledný zvuk, více než pestrá. Zemitost bigbítu se prolíná se šamanskými zpěvy, a pokud se zaposloucháte pozorněji, možná vám v uších zaduní mořský příboj, před očima zatančí spoře oblečené karnevalové tanečnice v Riu či zabečí ovce.

Čankišou rozhodně ten večer sebe ani publikum nešetřili a dokázali, že „šou“ nemají v názvu jen tak. Svižný průřez tvorbou nabral mnohdy až ďábelskou rychlost. Od nejnovějších skladeb jako Faÿt přes pastorální klasiku Borrega, údernou Zuha a Bekábo či melancholickou Mangé pou le Coeur jste skončili s utancovanýma nohama u Anay Yo a nepostradatelné Jeba ma Miluna. Sestavě Heřman, Kluka, Synák, Krajíček, Kluka, Senko a Mrázek to hraje tak dobře, že pokud někomu upsali duše výměnou za talent, stálo to za to.

Jestli si myslíte, že jen francouzština dodá písni poetičnost a angličtina punc velkého světa, pusťte si cokoliv ve slunečním jazyce Čankijů. Příští možnost, jak si procvičit prastará slova, mají Pražáci (a nejen oni) už 19. března na Febio Music Festivalu.

Info

Čankišou
21. 2. 2013, Rock Café, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace