Akana | Články / Recenze | 27.11.2013
Na každou novou várku pravověrně rockových, rozervaných a přece tak pozitivních vibrací seattleské pětice musíme v posledních letech čekat stále déle, ale vždycky to stojí za to. Skupina dál pevně třímá springsteenovsko-youngovský prapor poctivé americké rockeřiny, na němž se už dávno rovnocenně skví i jejich erb, a nejeví známky opotřebovanosti. Lightning Bolt snadno zapadá do linie vytyčené předchozími dvěma alby: žádné stylové kotrmelce, zato ale skvěle napsané písně, ve kterých stále vítězí vášeň nad rutinou.
Dodržování zvyklostí potvrzuje už jejich řazení. Tři nejpádnější údery na úvod, pak vzrůstající počet zadumanějších míst. Hned Getaway je trestí toho, co od Pearl Jam očekáváme: strhující nápřah, dynamicky odsekávané verze, plavnější refrén, krátké sólíčko a gradující závěr. Kolikrát jsme už něco podobného slyšeli, ale pořád to funguje a živě tepe. Ještě šťavnatější je pilotní singl Mind Your Manners. Mladistvě rozpálené punkové tempo v součinnosti s melodicky výrazným refrénem dělá z písně kandidáta na vstup do zlatého fondu kapely. A My Father's Son pokračuje s nepolevující energií, aby v mezihrách zvolňoval hrátkami s lichými rytmy.
Melancholii zadumaných večerů na prahu amerických dálav pak naplno zažehne baladická Sirens, po ní přichází ještě jedno nářezové číslo – titulní Lightning Bolt –, a pak už je čas na rozvážnější nálady. Oheň stále žhne, ale počáteční stravující nadrženost se mění v rozprostřenější, ale stejně vroucné sálání. Infallible začíná groovem jak od Queens of the Stone Age, ale i takové polohy už od Pearl Jam známe, Josh Homme na ně nemá copyright. Intimní a pro kapelu méně obvyklou chvilku Pendulum střídají poslední dva hutnější kousky, ale od odlehčeného boogie Let the Records Play se směrem k závěru noříme do stále duchovnějších rozpoložení, aby se album sladce rozplynulo s tóny bezelstně štědré melodie Future Days.
Jako obvykle se ve druhé půlce sem tam otevře i nějaký ten hluchý prostor, ale ani tehdy nemůžeme s jistotou říct, že v něm při některém z budoucích poslechů nezajiskří dosud skryté propojení. Lightning Bolt zkrátka žije a nikoliv z podstaty, i když základní stylové pilíře své tvorby už se Pearl Jam dávno nepokoušejí kácet. Jistoty přetrvávají, vztah je trvalý a pořád vzrušující. Od desáté řadové desky jsem nemohl čekat víc.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.