Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 27.11.2017
Začít přesně, skončit na čas, být dokonce rychlejší než anoncovaný jízdní řád. Tak nějak by se dal shrnout koncert Mastodon ve vyprodaném Lucerna Music Baru. První support, Russian Circles, dojel na mizerný zvuk a z jejich na deskách barevné prokreslené muziky zbyla jen rytmika (ale dobrá, to se musí nechat). Odezva byla nemastná, neslaná, a to i přesto, že trojice na pódiu do toho dala všechno, obzvláště kytarista Mike Sullivan se mohl rozdat. U Red Fang to bylo o něco lepší, kytary slyšet byly, ale odnesl to zpěv. Nažhavenému a připravenému publiku to však nevadilo, místy se dokonce zdálo, že hodně hlav je tu právě kvůli nim, alespoň reakce byly divočejší než na headlinery.
Mastodon rovněž nebyli zvukově ideální, ale co mělo být slyšet, to slyšet bylo. A dokonce i to, že i přes pověsti, které o Američanech kolují, tentokrát všichni na pódiu zpívali čistě. Instrumentálně není co vytýkat, i složitější věci byly zahrány precizně. Páteř setlistu logicky tvořila poslední deska Emperor of Sand, Mastodon však sáhli aspoň jednou do každé ze svých desek. Prostor tak dostaly složitěji prokomponované skladby z Crack the Skye i přímočarý nářez Mother Puncher z Remission.
Hrálo se bez zbytečných prodlev, mluvení - i bez přídavku. Ten nahradil šestiskladbový závěrečný blok, při kterém se k Mastodon připojil Scott Kelly z Neurosis a s kapelou pěkně projel všechny své hostovačky. Koncert tak dostal příchuť čehosi exkluzivního, jako by Mastodon bilancovali. Sice přijeli pod záštitou nové desky, ale rozprostřeli ji mezi starší skladby. Scott Kelly navíc přinesl auru jakéhosi otce v pozadí, vzoru, který každou desku skupiny posvětil svou přítomností.
fotogalerie z koncertu tady
Mastodon i Kelly byli maximálně soustředění, komunikaci obstarávala hudba. Možná byli dokonce až profesionálně chladní, jako by nedokázali překonat bariéru mezi pódiem a hledištěm, což je zrovna v Lucerna Music Baru poněkud paradoxní. A přitom pod pódiem se děly věci: Pogovalo se už u Red Fang, u Scotta Kellyho došlo i na pokusy o stage diving, sborově se pělo. Ale tak trochu přes skleněnou stěnu, kterou kapela, přes veškerou hudební kvalitu, nedokázala prorazit.
Mastodon + Scott Kelly (us), Red Fang (us), Russian Circles (us)
24. 11. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.