Shaqualyck | Články / Recenze | 03.09.2015
Našlápnuto měly skvěle. Louise Post a Nina Gordon se potkaly v Chicagu roku 1993. Po nesmělém akustickém rozjezdu děvčata zapojila kytary do elektřiny a sdílenou lásku k nim přetavila v první úderný singl. Za bicí posadila Nina bráchu Jima, basu popadl Steve Lack a začaly se dít věci. Seether byl hit jako kráva, nutno podotknout, že mimořádně dojná. Následoval kamarádšoft s Courtney Love, který vyústil ve šňůru s Hole. Záhy kolem začaly kroužit lačné labely, album American Thighs na sebe nenechalo dlouho čekat. MTV se mohla zbláznit, o fanoušcích nemluvě. Jenže z výšky se nejsnáze padá a čekání na plnohodnotného nástupce famózního debutu se nakonec protáhlo na neuvěřitelných jedenáct let.
Po slibném EP Blow It out Your Ass It’s Veruca Salt, které stínoval samotný Steve Albini, rozjetá čtveřice zatoužila po rockovějším aranžmá stadiónových parametrů. Pro příští nahrávku Eight Arms to Hold You byl proto angažován Bob Rock (Metallica, Bon Jovi), pod jehož producentským dozorem kapela utrpěla Pyrrhovo vítězství. Zvuk nepochybně nakynul, jenže zároveň nepochopitelně zevšedněl, příznačná drzost, která zdobila nebojácnou prvotinu, byla ta tam. Holky si pak čím dál častěji vjížděly do vlasů a pánové to přestali dávat. Potom, co se Nina Gordon v roce 1998 vydala na sólovou dráhu, zůstala jediným stálým členem Louise Post, kolem které se vystřídalo víc lidí než bubeníků v Oasis. Desky prošuměly.
Další čárku do kolonky comebacků si vyznavači statistik mohli připsat až s příchodem jara 2013, kdy se kapela jako zázrakem probrala z klinické smrti. Za rok byly venku první nové skladby a chvíli nato celé album nahrané, světe div se, v původní sestavě. Vrátil se i Brad Wood, duchovní otec první desky, na kterou aktuální novinka nepřímo navazuje.
Jde o nostalgický závan kytarové esence první půlky devadesátek. Punkrockové party začaly nabírat výšku, zatímco grungeová vlna pozvolna opadávala. Proto ty hlasité kontrasty (The Sound of Leaving) a trpce odžité texty. Proto ty uštěpačně přímočaré melodie, stavící na bzučivých riffech (Black and Blonde), skřípajících strunách (Triage) a prostých, leč příjemně návykových refrénech (The Gospel According to Saint Me). Prvotřídní retro? Každá kytara dobrá! Tím spíš, je-li srdečná a nelíčená jako ty, do kterých mydlí zasloužilé divošky z Veruca Salt.
Veruca Salt – Ghost Notes (El Camino Records, 2015)
www.verucasalt.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.