Martin Pavlovič | Články / Reporty | 01.12.2017
Kombinace shoegazu a synth rocku ovlivněná new wave kapelami z osmdesátých let – i tak by se dala ve zkratce definovat skupina The Horrors, která předskakovala Depeche Mode při jejich posledním evropském turné a která si tentokrát dala samostatný pražský koncert. Tedy samostatný...
Jako support vystoupilo argentinské duo Mueran Humanos, které se loni objevilo i na Full Moon Stagi na Colours of Ostrava. Příchod dvojice na pódium neodměnilo prozatím prořídlé publikum žádným zvláštním zájmem, ale stačilo několik málo minut sotva půlhodinového setu, aby zaujali. Kromě emotivních vokálů ve španělštině už stačila jen baskytara v rukou Tomáse Nochteffa a syntezátor pod kontrolou Carmen Burguess. Hutný postpunk zahrnoval pozvolné, ale intenzivní a napínavé skladby jako Mi Auto či El Círculo, a závěrečná reakce už téměř plného Futura byla nadšená.
Po půlhodině čekání se dav začal hlasitě dožadovat příchodu The Horrors, načež se pětice siluet zjevila v mlze, aby stejně jako poslední album V i koncert zahájila skladbou Hologram. Kdo očekával poklidné a zasněné podání známé z nahrávek, dočkal se rychlého vystřízlivění. Striktně noisové entrée spolu s ostrým nasvětlením a pódiem v neproniknutelném oparu pak vytvořilo tak hustou atmosféru, že překryla i zvukové lapsy. Ty plynuly z velmi vysoké a těžko kočírovatelné hlasitosti, mikrofon zpěváka Farise Badwana občas vydával bolestivé zvuky, jindy se utápěl samotný zpěv.
Právě Badwan byl jediný, kdo k publiku pravidelně promlouval, zbytek skupiny se schoval za kouřovou clonu. U skladeb Machine a In and Out of Sight se přes ni nedostal ani sám frontman a znělo to, jako by kapela hrála v jiné tónině. To se naštěstí neopakovalo u Mirror’s Image, Sea Within a Sea a hitu Still Life, které patřily mezi nejsilnější části hlavního programu. Syntezátory v Press Enter to Exit se ztrácely pod bicími a basou, a i když tak song pozbyl část svého charakteru, syrovější podoba měla něco do sebe. Předposlední Endless Blue pak rozdivočela rychlou kytarovou linkou přední řady natolik, že mírnější jedinci se stáhli dozadu.
fotogalerie z koncertu zde
Po základním setu, který z poloviny tvořily nové skladby a z poloviny tracky z předchozích tří alb, si fanoušci nekompromisně vyžádali přídavek, který začal potemnělou Ghost. Poslední píseň z desky V zavírala i koncert – skvěle odehraný hit Something to Remember Me By doprovodilo zběsilé pogo, při němž nebyla nouze o pády i zmatené reakce klidnějších fanoušků.
Většina tvorby The Horrors se vyznačuje pozvolným tempem, ale naživo pracují Britové s takovou dynamikou, že si umí získat na svou stranu zaskočené příznivce a neuškodí jim ani případné technické nedostatky. Mohutné ovace byly na místě.
The Horrors (uk) + Mueran Humanos (arg)
29. 11. 2017 Futurum Music Bar, Praha
foto © Filip Kůstka
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.