Jan Hocek | Články / Recenze | 01.06.2014
Švédská zpěvačka, hráčka na elektronické klávesové nástroje a písničkářka Rebecca Bergcrantz vydala pod názvem své kapely Raindear debutové EP The Game. Čtyřpísňové CD vydal počátkem března label Vanguard Music Boulevard, na kterém vydávají alba její rodiče: švédský jazzový trumpetista č. 1 Anders Bergcrantz a význačná skladatelka soudobé vážné hudby Anna-Lena Laurin (např. loňské album The Painter, obsahující společnou suitu inspirovanou uměleckými a životními peripetiemi malíře Vincenta van Gogha).
Soubor Raindear se objevil teprve na podzim loňského roku. Pouhé tři týdny před prvním veřejným vystoupením přibyli k zakladatelce basák a kytarista Olov Domeij a bubeník Anton Martinez Matz, ale kapela okamžitě zaujala hudební veřejnost a hledače talentů. EP The Game bylo natočeno v nejlepším studiu v Malmö Tambourine Studios, mix a mastering se pak uskutečnil v Londýně, kam mezitím Rebecca přesídlila a kde také na konec léta chystá regulérní album.
Její sytý, rozpětím široký, spíše níže položený hlas, občas trochu zastřený, „zdobí“ (uvozovky vysvětlím) kromě titulní písně The Game další tři výpovědi o zmatcích mladé dívky à la „puzzle v hlavě“ - o bezesných nocích, které skýtá dospívání, o zlomeném srdci, „kdy padá i vypadává z lásek“, písně, z kterých vybuchují smutný smích, šťastné slzy, také se tančí, když se sní, a sní, když se tančí (Grown Ups, Night Wish a Infinite Denial). Vesměs se jedná o umně vystavěné skladby ve stylu melodického, až filmově dramatického indie electra s patrnými vlivy jazzového frázování a world music – místy dost silně (na můj vkus až příliš) evokuje Natachu Atlas a Ofru Haza. Dalším nepřeslechnutelným zádrhelem je podivně zahuhlaná angličtina (není to švédština, že ne?), která se blíží jakési němčině. To s sebou nese evokaci protivně rozvrkočených zpěvaček Neue Deutsche Welle raných osmdesátých let, takže na vás tu a tam vyjukne i „královna NDW“ Nena. Tomu odpovídá i elektronický sound včetně rytmů a syntezátorových vyhrávek a podmaleb.
Je to škoda. Jak říkala moje babička, „je to v ní jako v koze“. Jen potřebuje vyzrát. Doufejme, že to do léta stihne, pak bude to album bomba. Zatím vezměte zavděk jejím EP The Game (a můžete se mnou klidně nesouhlasit).
Rebecca Bergcrantz – The Game (Vanguard Music Boulevard, 2014)
https://soundcloud.com/raindearmusic
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.