Články / Profily/retro

retro: Kid A

retro: Kid A

Akana | Články / Profily/retro | 08.03.2015

Fenomenální úspěch alba OK Computer a s ním spojené stinné stránky mediální provařenosti introverty z Radiohead evidentně zaskočily. Ve snaze uniknout jim do alternativních houštin, kam se masový posluchač jen tak neodváží, vytvořili další mistrovský opus, který paradoxně komerční ohlas svého předchůdce ještě překonal. (Nechme stranou spekulace o tom, kolik z těch nadšených kupců očekávalo druhý díl OK Computer, a pak zklamaně zjistilo, že je to na ně moc těžké, a uchýlilo se do hebké náruče srozumitelnějších Coldplay) A paradox to opravdu je, protože hudba na Kid A má k tradiční struktuře a zvuku rockové písně hodně daleko.

Elektronické experimentování prorostlo celou deskou a zatlačuje do pozadí nejen tradiční kytary ale ubírá prostor i zpěvu Thoma Yorkea, který byl až doposud hlavní devízou Radiohead. Do té doby málokterá původně čistě rocková skupina vstřebala elektroniku takhle organicky a nápaditě. Slouží jim k vytvoření zasmušilého ambientu v Everything In Its Right Place, agresivní jazzové barikády The National Anthem, hypnotické jízdy Idiotheque, ale i k dochucování tracků, v nichž milostivě nechala kytarám místo. Snad jen Optimistic zůstalo ušetřeno a zní, jako kdyby zbylo z natáčení OK Computer (tím nechci říct, že je to slabý kus!).

Nálada nahrávky je - jak jinak - posmutnělá, melancholická, ale díky svojí abstraktnosti už ne tak hmatatelně depresivní. Rozhodně to ale není hudba, která vám usnadní orientaci ve vlastních zmatcích a frustracích. Spíš vám pomůže si je užít.

Info

Radiohead - Kid A (Parlophone, 2000)
www.radiohead.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články