Rival Sons: A to je naše volba!

Rival Sons jsou bluesrocková kapela z Kalifornie, momentálně bortící pódia Evropy. Drhnoucím zvukem připomínají jak The Black Keys, tak The White Stripes, ale kromě kytary staví především na fenomenálním rozsahu vokalisty Jaye Buchanana. Stačilo mi slyšet zvukovou zkoušku, abych věděla, že tohle bude jeden z koncertů roku. Ve chvilce volna si se mnou během hraní pinballu popovídal kytarista Scott Holiday.

Máš pinball i doma?
Ne, na to nemám místo, protože tam jsou děti. Musel bych se s nimi o něj dělit.

To ti asi chyběly teď o Díkuvzdání, viď?
Strašlivě moc, ale jinak je štěstí, že jako kapela jsme semknutí, takže jsme Díkuvzdání strávili společnou večeří ve Varšavě.

Rival Sons jsou kalifornská kapela - jak jste se v poušti dostali k blues rocku?
Takhle, my nehrajeme blues, my jsme rocková kapela. Blues jsem objevil už jako dítě a vždycky pro mě bylo zásadní, blues je styl prolínající se spoustou jiných stylů a pro mě byl inspirací, stejně tak jako Yardbirds nebo Rolling Stones. Blues je v Kalifornii populární stejně jako po celém světě. Ty máš ráda blues? Kdo je tvůj oblíbenej bluesman?

John Lee Hooker.
Miluju Johna Lee Hookera! A víš kdo je můj oblíbenej bluesman? Myslím, že není moc známý, Johnův bratranec Earl Hooker, skvělej kytarista, natočil originální verzi You Shook Me, ten song, se kterým se pak proslavil Muddy Waters.

Je ti bližší blues z Mississippi a plantáží nebo blues z Chicaga?
Tohle je těžká otázka, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, obě dvě školy zbožňuju… navíc samy sebe dost reflektují, Chicago vlastně vzešlo z blues Delty…

Blues z Delty bylo dost syrový…
Jo, autentický a syrový, ale tohle zůstalo i v Chicagu a k tomu spousta umanutých kytar. Spousta špinavých, drhnoucích kytar, takže bych se přiklonil k Chicagu a pionýrům té doby, jako byl Muddy Waters a John Lee Hooker, ale skutečná duše je v blues Delty, a to je moje volba, chlapi jako Son House a Robert Johnson.

Viděla jsem tvoje, ve kterém předvádíš všechny svoje kytary a efekty a že jich máš… napadlo mě - používá Jay efekty k vokálům?
Jo, já toho mám spoustu, ale Jay nepoužívá nic, všechno to je jen a jen jeho hlas. Nové album jste složili během tří týdnů, zkoušíte i v mezičase? Ne, to vůbec. My jsme vlastně pořád na cestě, a díky tomu jsme si dost blízcí, takže se pak zavřeme na tři týdny do studia a začneme. Já dám riff, Jay vokály a vrhneme se na to, za hodinu máme song a dalších třicet minut na nahrání.

Loni jste v Praze hráli v klubu 007, který je maličký, letos jste tady ve Futuru, ale…
… ale pořád je dost malý. Loni to bylo snad pro 150 a dnes hrajeme pro 500 lidí a je vyprodáno!

Ale taky jste zvyklí na festivaly a velké publikum.
Jo, hráli jsme i pořádně velké koncerty, ale ani ty menší nevadí. Jasně, hráli jsme třeba pro dva tisíce lidí v Paříži, ale jsme zvyklí, že v této části světa jsou akce menší, včera Varšava 900 lidí, pak byla Vídeň, ještě menší než tady. Na každé tour se to střídá, ale roste to, podívej, od loňska se počet lidí na pražském koncertě ztrojnásobil a my jsme jen rádi.

A pořád máte rádi malé akce?
Určitě! Je to intimní, uzavřené, jsme blízko lidem. Hráli jsme na Rock am Ringu, a tam byli lidi příšerně daleko. Někdy je fajn cítit, že na tebe ostatní dýchají.

A tohle vás žene tolik hrát?
No, vlastně ne. Je to nutnost. Jasně, je spousta lidí, kteří nás chtějí vidět, ale taky je to byznys. A hlavně, sloužíme fanouškům.