Články / Recenze

Ron Ron Ron, Doodee... (Kill the Dandies!)

Ron Ron Ron, Doodee... (Kill the Dandies!)

cyril kosak | Články / Recenze | 18.05.2017

Šedesátkové a sedmdesátkové garážové ozvěny mají několik úrovní: ohrávání oblíbeného stylu s různou mírou zvládnutí nástrojů, pochopení stylových zákrut i technická preciznost bez vlastní invence, opuštění nápodob a vzorů. Kill the Dandies! jsou částí tuzemské scény velebeni od samého začátku, ale jsou taky ignorováni coby epigoni a zpátečníci. Ne že by na tom záleželo a ne že by scéna kolem labelu Drug Me a stejnojmenného festivalu tohle řešila. Kill the Dandies! mají vzory dávno vsáklé do vlastní DNA a dneska už jsou papežštější než papež.

Nová deska Ron Ron Ron je jako projekce v přitažlivě obskurním sále. Pornografická němá kinematografie v přítmí zakázaných místností, ale taky Mystery Man s kamerou v ruce, kterak se snaží prosvítit negližé barové zpěvačky, proniknout hlasivkami k samotné podstatě hlasu. Taneční kroky v temně sametovém, chvění vzduchu, erotika povlovná a bestiální. Pocit čehosi uzavřeného, komorního, běsů schovaných uvnitř tajných bytů a opuštěných domů, žádné denní eldorádo uprostřed rozdováděného davu.


Je otázka, co by se stalo, kdyby La Petite Sonja a Hank J. Manchini zpívali více pospolu, podobně jako tomu bylo na předchozí nahrávce z roku 2011. Pěvecká dualita na Ron Ron Ron vytváří přirozené napětí, a to se zvyšuje právě očekáváním případného spojení. Jenže jakmile zapředete podobnou myšlenku, jako nit zafunguje instrumentální část a odvede vás do lesa hlubokého, do vody bezedné, do krajiny daleké. Cestou zní omšelé zvuky, povědomé motivy, aluze na filmy, soundtracky, postcramps/badseeds scénu, surfující kytara, cestou zní kolektivní hudební nevědomí, které odvádí pozornost jinam. Je tu méně pěveckých exhibicí a přežvýkaných manýr, zato více efektovaných zvuků, kterým vévodí syntezátory a kvákadla na nejrůznější způsoby. Převážně střední tempo i balady obestřené tajuplným závojem (Musy somnambuly) dávkují emoce pomaleji, než bylo u Kill the Dandies! zvykem, nechávají emoce doznít, ale zároveň je na sebe vrší jako mlsné jazyky na prázdný talíř.

Jestliže na poslední desce Those Who Hold the Flame z roku 2011 (mezitím vydali dvě čtyřpísňová EP) zněli jako nejlepší špinavá garážovka u nás, u níž se už nedalo ani ze škodolibosti mluvit jako o koženkovém revivalu, letos jsou za hory za doly. Sebedůvěru a rozvádění krátkých úderných songů naznačily už živáky z poslední pětiletky, kdy otevřeli dveře dokořán psychedelickým tendencím a našli se v dobře budovaných, rozmáchle břitkých gradacích. Jestliže na poslední dlouhé desce z roku 2011 to byla ukřičená sebranka, dneska jejich síla vychází z vnitřní koncentrace, z pochopení toho, že tlak se nemusí rovnat agresi nebo hluku. Skladby už se nejmenují The Dog, Into My Flames nebo Panic Inferno, ale Chocolate, I’m Shining nebo You Know Me. Puberťáci tomu říkají vyměknutí, páprdové vyzrálost. Ostatní vědí, že účinnější exploze a intenzivnější prožitek přichází s dlaní těžkou jen tak, aby přikryla horkou žílu, ne aby zatlačila oči do důlků.

Info

Kill the Dandies! - Ron Ron Ron (Drug Me, 2017)
www.killthedandies.com

Live: VII. narozeniny magazínu FULL MOON
čtvrtek 25. května 2017
Futurum Music Bar, Zborovská 7, Praha 5
www.facebook.com/events/288168054952504

foto © Jakub Boháč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace