Články / Reporty

Rozcuchaná modrá langusta, vibrafon a ti další (Walk Away)

Rozcuchaná modrá langusta, vibrafon a ti další (Walk Away)

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 03.12.2015

Jsou spolu 30 let, vydali 11 studiových alb a šlape jim to jako v nejlepších letech. Na své kulatiny předvedli jízdu napříč fusion jazzem a potěšili vzácným hostem.

V pátek se sotva plahočíte z práce, zavíráte netbook, v hale potkáte přátele a najednou se vezete do Polska, konkrétně do slezského Rybniku. Proč? Hraje tam Eric cosicosi. Prý hraje jako nikdo, je to světová hvězda, byl v kapele tentononc. Dobře, tak jedem. - Po páteční show už ta jména nezapomenu. Eric Marienthal hrával s Chickem Coreou a teď patří mezi nejoriginálnější a nejrychlejší saxofonisty současnosti. Když jej spojíte s ostřílenými pardály Walk Away, dostává se člověku vydatná porce fusion jazzu s historií. Vydali 11 studiových alb, ale ani na jednom neuslyšíte, co se dělo v Rybniku. Důvody jsou tři: Eric s vervou dubloval a rozbíjel všechny saxofonové party, většina náhravek zní oproti živé moderně zastarale a večer byl vlastně výroční exhibiční besídkou. A věřte nebo ne, i po těch letech dokážou svými sóly jeden druhého udivit a rozesmát. V roce 1985 chodili na stejnou školu a spolubydleli na kolejích, od té doby odehráli doslova stovky koncertů. Do důchodu se ale nechystají. Průměrný věk na pódiu byl přibližně 55 let, průměrný věk v publiku jakbysmet, a přesto šlo o mladistvou show plnou nápadů.

Když pomineme Erica, exceloval především Bernard Maseli. Vibrafonista s rozcuchanými vlasy a obřími zuby, tak trochu alien. Mává kolem sebe paličkami a hraje k vlastní radosti naprosto mimo očekávání spoluhráčů. Vzpomněli byste si na modrou langustu hrající slavnou melodii Under The Sea v Malé mořské víle Ariel? Ne, nezbláznila jsem se. Na tomto koncertě bylo možné všechno. Došlo i na Ericovo oblíbené číslo: vyzvat k napodobení nástroje publikum není nic těžkého, takže mnohem raději zkouší kapelu. Ta samozřejmě spolupracuje, zpívá, blábolí, hned na to se strhne divá funky bouře a pak si jen tak pro legraci připomenou nějakou smooth osmdesátku. Po třech přídavcích nakonec vystoupí konferenciér a praví: "Děkujeme za nádherné přijetí. U Walk Away jsme ho předvídali." Možná to nejsou nejlepší jazzmani na světě, ale chvílemi jsme o nich tak smýšleli.

Info

Silesian Jazz Meeting:
Walk Away – 30 let jazzových celebrit
27. 11. 2015, Rybnik, Polsko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace