Články / Reporty

S Cavem na pódiu

S Cavem na pódiu

Fomas | Články / Reporty | 27.10.2017

Stejně jako jiní i já jsem měl nejdříve obavy. Nick Cave v O2 aréně, navíc na šňůře ke své nejtišší desce? Pak mi ale došlo, že když jste pod pódiem, tak je jedno, jestli je za vámi tisíc nebo deset tisíc lidí. Jeden z nejintimnějších Caveových koncertů v první řadě.

Začalo se zvolna novými písněmi z alba Skeleton Tree, které zazněly v ještě minimalističtější úpravě. Třeba úvodní, o veškeré ruchy oproštěná Anthrocene nebo následující Jesus Alone bez smyčců tím ale rozhodně nic neztratily. Naopak ještě získaly na naléhavosti. V další písní Magneto zase přibyly lehké bicí a dodaly poměrně monotónní písni trochu života. Obavy rozptýleny. Nové skladby fungují i naživo.

Hned na začátku Cave přeskočil z pódia na úzkou zábranu, která byla po celé šířce, přebíhal ze strany na stranu jako vzteklý lev a dirigoval les rukou pod sebou. Tentokrát si mohli užít osobního kontaktu všichni v prvních řadách a ne jen šťastlivci sdružení kolem několika praktikáblů, jak tomu bývalo dříve. Cave se pokládal do davu, chytal napřažené ruce a strhával na sebe veškerou pozornost. V další písni Higgs Boson Blues si tak fanoušci mohli při verších „can you feel my heartbeat“ sáhnout, jak mu pro ně bije srdce.

Pak už došlo na starší kousky. Osvědčené hity jako From Her to Eternity a Tupelo zazněly zase v jiných úpravách, což jistě všichni návštěvníci Caveových koncertů ocenili. Při našláplém závěru Jubilee Street to začalo žít i na tribunách. Chápu, že při sérii pomalých písní to mohla být bez magie v kotli trochu nuda, z toho důvodu se vyplatí připlatit si a vystát frontu. Je to pak neopakovatelný zážitek. Když jsem viděl, jak se Caveovi po tak osobních písních jako Girl in Amber a Distant Sky lesknou oči slzami, byl jsem naměkko. Najednou v něm člověk viděl, stejně jako při problémech s odlepující se protiskluzovou podrážkou, obyčejnou lidskou bytost z masa a kostí, otce poznamenaného ztrátou syna. To všechno je ve spojení s blízkým osobním kontaktem velká přidaná hodnota. A to nebyl konec.

Při přídavku Cave zmizel v davu, čímž ochrance přidělal vrásky. Zprvu se ho snažila vytáhnout ven, ale pak stejně jako ostatní sledovala, kde se objeví. Vynořil se asi dvacet metrů od pódia a zbytek písně Weeping Song dozpíval tam. Při návratu zpět vzal s sebou pár fanoušků a pozval i další. První řady se začaly hrnout přes zábranu na pódium. Nechal jsem se strhnout. Kdy se vám poštěstí stát s Cavem na scéně a odzpívat tam s ním Stagger Lee a Push the Sky Away?

Info

Nick Cave & The Bad Seeds (aus)
26. 10. 2017 O2 arena, Praha

foto © David Webr - Worldstars.eu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace