Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 22.06.2017
Na koncertech je vždycky fajn udělat si chvilku času a rozhlédnout se po přítomných. Obzvláště rád se soustředím na jejich trička, výkladní skříně hudebního vkusu. V neděli večer na brněnské Flédě, na koncertu Killing Joke, postpunkových industrial metalistů, to bylo obzvláště výživné. Vedle sebe se potkávaly obligátní kapelní trika s těmi, na nichž se skvěl portrét Leonarda Cohena, logo šumperského festivalu Blues Alive nebo záhrobní deathmetalové výjevy.
Killing Joke přitahují publikum napříč žánrovým spektrem - jedním dechem udivující i jasně pochopitelné. Killing Joke nikdy neoslňovali melodickou a technickou složitostí. Jejich kouzlo tkví v dokonale očištěné jednoduchosti, která si v ledasčem nezadá se šamanským rituálem. Zvláště když jej celebruje někdo jako Jaz Coleman. Uhrančivý, sršící charismatem, dravou energií a sázející jednu grimasu a čarodějnické gesto za druhým.V Brně navíc ve skvělé hlasové kondici, která neodcházela ani s přibývajícími minutami. Očividně dobře naladěné kapele (jádro Coleman – Kevin „Georgie“ Walker – Martin „Youth“ Glover – Paul Ferguson doplnil upozaděný klávesák Réza Udhin, který občas přispěl doprovodnými vokály) se podařilo klub solidně rozhýbat, žel k označení vyprodáno bylo stále daleko. Výživnou devadesátiminutovku zaplnily skladby z celé diskografie kapely, starší postpunkové věci typu Wardance nebo hitová Love Like Blood se přirozeně snoubily s novějšími elektronickými (European Super State) i tvrdě metalovými (Autonomous Zone) nářezy. A je možná s podivem, že už tak rychlé skladby dokázali Killing Joke ještě o něco naspeedovat.
Killing Joke splnili to, co se od nich očekávalo. Do Brna přivezli hlučný, hypnotický rituál, který strhnul přítomné. Coleman a jeho stoičtí kolegové káží o nadmíru neveselých tématech a jejich vize budoucí světa jsou náležitě temné, ale výsledná energie je – světe, div se - pozitivní. A náležitě očišťující.
Killing Joke (uk)
18. 6. 2017, Fléda, Brno
foto © Zdeněk Němec
redakce 18.02.2019
Algiers všechny svoje výzvy pěchují pouze do hudby, a to jak verbálně, tak emocionálně. Tady se jde rovnou na věc, na stanovišti v první bojové linii není čas rozdávat letáky.
redakce 15.02.2019
Sako, brýle, kalhoty do pasu a konečky dredů koukající z pod čepice. Busdriver, rapový intelektuál nesměle skládající poklonu MF Doomovi a dalším...
redakce 11.02.2019
Proti nim stála čtyřčlenná sestava. Kytarista, klávesák a bubeník ve čtverečkově-károvaných oblecích a s obřími zobáky a zpěvák v kostýmu krávy.
redakce 10.02.2019
Vždycky zapomínám, že ne všichni jsou takoví pamětníci jako já a leckterá nebohá dívka třeba ani neví, že pan Borrell byl kdysi celkem rokenrol.
redakce 09.02.2019
Překvapila výborná znalost textů, kdy nezanedbatelnou část refrénů a rýmů si publikum zazpívalo samo. Zároveň se jednalo o největší úskalí celého vystoupení...