Články / Recenze

Šarlatoví šarlatáni (The Charlatans)

Šarlatoví šarlatáni (The Charlatans)

Jiří Akka Emaq | Články / Recenze | 21.04.2015

OHODNOŤTE DESKU

Tak trochu v tichosti vydávají novou desku spolutvůrci zvuku anglických kapel devadesátých let The Charlatans. Souputníci šílenství Madchesteru Happy Mondays, Stone Roses nebo opodál stojících Belle And Sebastian, kteří taky nedávno vydali novinku Girls in Peace Time Want to Dance. U nás se naživo hranou repetitivní linkou inspirovali Sebastians, jejichž deska Blue by Sebastians, v produkci Colina Stewarta a dalších „Šeptej“ kamarádů Jana P. Muchowa a Jana Grygara z Ecstasy of Saint Theresa, rozhodně stojí za pozornost, už jen kvůli úvodní hypnotické skladbě Silversurfer.

Poslední nahrávka The Charlatans zní nástrojově vybroušeně, meditativně a pokorně. Padá na ní stín smrti zakládajícího člena a bubeníka Jona Brookse, který zemřel na mozkový nádor. (V roce 1996 zahynul při automobilové nehodě klávesista Rob Collins.) Bicí tak na desce nahrávali Peter Salisbury z Verve, Stephen Morris z Joy Division, potažmo New Order, a Gabriel Gurnsey z Factory Floor.

Podmanivý zvuk úvodní skladby chytne, ovšem co naplat. Dneska už se hraje jinak. A blonďatý přeliv z Tima Burgese mladíka neudělá. Přesto je do Modern Nature zakleto jakési kouzlo, které vyvolává duchy minulosti, i když je to tak trochu deska pro pamětníky, jako nalít si místo dravé a čerstvé rakie dvanáctiletou whiskey. A tak se na dvanácté nahrávce lze zaposlouchat do rádia 90, kdy éteru vládly kytarovky, ze kterých vyvěraly elektronické taneční plochy, hledající svou prvotní formu skrze analogové automaty. Vycizelovaný zvuk šarlatánům velice sluší, na rozdíl od rozháraných a špinavých raných nahrávek. Za pozornost stojí zvuk i vedení kytary Marka Collinse, zvlášť specifické a nepřeslechnutelné nazvučení akustických pasáží. Rytmika zmiňovaných bubeníků a basisty Martina Blunta šlape v duchu jednoduchých repetitivních linek a nebýt zbytečně pompézních výjezdů z harmonie, které přetínají hloubavé nálady, mohla by nahrávka vyznít daleko enigmatičtěji. Srovnání hledejme na první desce New Order po smrti Iana Curtise nazvané Movement, ovšem na Modern Nature přeci jen občas vysvitne slunce naděje.

Je to jedna z nejlepších desek The Charlatans, jen nahraná v době, kdy koly hudebních inspirací a aspirací hýbou zcela jiné postupy.

Info

The Charlatans – Modern Nature (BMG, 2015)
www.thecharlatans.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články