Články / Sloupky/Blogy

Šejkr #15: Kolik váží Anděl?

Šejkr #15: Kolik váží Anděl?

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 16.04.2015

Tentokrát trochu jinak, hudbu nechme pro dnešek stranou. Léta se o Žánrových cenách Anděl nemluvilo tolik jako v minulých dnech, příznačně vůbec ne proto, kdo cenu získal nebo nezískal. Diskutovala se forma předávání, přehlídka vystupujících nebo účast Visacího zámku. Jen málo se mluvilo o tom, že jeden z vítězů, skupina Hanba, cenu odmítla. Ani ve sběru prý nemá solidní hodnotu. Kolik dnes váží Anděl?

Váha je relativní veličina. Něco úplně jiného znamená soška pro babičku, které ji Kittchen, loňský vítěz, věnoval, hodnota se rapidně mění v případě pořadatele akce, který ji neváhá použít ve prospěch svěřenců, neoddiskutovatelně méně měří Pavel Klusák, který svou glosu k letošnímu předávání otevřel větou: „Omlouváme se, že píšeme o cenách Anděl. Víme, že dnes už nikoho pořádně nezajímají.“ A zase trochu jinak tomu bude v případě Martina Tvrdého, který v textu na stránkách Radia Wave kritizuje způsob letošního předávání, ale rozhodně nezpochybňuje hodnotu a smysl žánrovek. Tedy pro nominované či hlasující.

Čtyři roky jsem působil v Žánrových Andělech jako garant sekce Alternativní hudba. Přes diskutabilní kredit, který již tehdy Andělé měli, mě nabídka potěšila. Ceny Anděl pro mě pořád něco znamenaly, respektive právě jejich žánrová část, která jako jediná v mých očích měla smysl. Často jsem s různými lidmi mluvil o tom, zda a jakou váhu ceny mají. Jestli – v podobě, v jaké se v posledních letech prezentuje – snese kritický pohled. Argumentoval jsem vždy stejně: Anděl význam má, byť jen proto, že se část veřejnosti dozví o kapelách jako Kalle nebo Hanba. A dosadit lze i jiné vítěze a nominované, přestože možnost „propagace“ plynula z jedné tiskové zprávy. Z holého výčtu, bez nutného kontextu.

Naivita? Snad, leč dojem mám potvrzený od několika oceněných, kteří dostali víc nabídek na koncertování, rostla pozornost i zájem o jejich tvorbu. Poslední dva roky jsem do práce na Žánrových cenách vstupoval s tím, že „letos je to naposledy“. Nestalo se, vřelé reakce vítězů potvrzovaly, že je potřeba pokračovat, i proto, aby se změnilo vnímání kategorie Alternativní hudba. Jako její garant jsem vybíral hlasující i alba, ze kterých následně volili. Snažil jsem zařazovat také díla na pomezí žánru – věřím, že je to důležité, přestože respektuji jiné názory. Letos ale moje působení v Žánrových cenách definitivně skončilo. Z vlastní vůle.

Zpět k naivitě. Nejde o to, že by hodnota ceny výrazně klesla. Mnoho let je zřejmé, že Žánrové ceny jsou pro pořadatele jen pojistkou relevance, nebo, lépe řečeno, alibi, které lze použít při pátrání po trendech či okrajových oblastech mimo muzikály a kabarety. Kdyby se začalo tvrdit, že cena nemá dostatečný kredit, kontext nebo přesah. Jak to, máme přece žánrové Anděly, víte? V tomto souhlasím s Pavlem Klusákem, který mluví o tom, že někteří ocenění mají vetší kredit než ceny samotné. Cituji: Anděl potřebuje Kalle, a ne naopak.

Nechci se pozastavovat nad tím, kdo na předávání vystupoval. Oficiální vyjádření hovoří jasně: ceny pořádáme a sponzorujeme, tudíž máme právo sestavovat program večera. Zastávám diametrálně odlišný názor, ale to nechme stranou. Důvod mého rozhodnutí nepokračovat v působení v Žánrových cenách Anděl je jeden jediný: stále věřím, že tato cena svou váhu a význam má a přístup pořadatelů vnímám jako tristní hazard s touto, jakkoliv relativní hodnotou. Nejen proto, že odsoudili vítěze, nominované, garanty, hlasující a fanoušky do role statistů v nešťastné estrádě, ale především proto, že Anděl u nich má ještě menší hodnotu než ve sběrných surovinách.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace