Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 04.03.2015
Nevím jak vy, ale já už mám zimy dost. Krátké dny, špatná nálada, Mordor. Naštěstí už se to krátí, ne snad že bych si maloval, že nebude ještě sněžit. Klimatický efekt dokáží jistě popsat lépe jiní, já vím jen to, co mi chybí. Roční období jsou pevně spojené se zážitky a hudbou, což se u mě tak trochu rovná. Pokud to máte jinak, klidně přeskočte k sousedům. Těšit se budu stejně.
Chybí mi zahrádky na Bergmannstrasse, za pár dní jedeme do Berlína na Sleater-Kinney, a jestli bude alespoň trochu tak jako dnes, když to píšu, tak mě z ulice dovnitř nikdo nedostane. Chybí mi běhání u Landwehrkanalu, latté kdekoliv na Heinrichplatz, hrabání se v deskách v shopech po Kreuzbergu, vietnamská restaurace na Görlitzerbahnhof, berlínské galerie, ulice a vzduch vůbec. Berlín se pro mě rovná jaro, těžko říct proč. Dodnes si pamatuji, na které zahrádce jsem tehdy v březnu seděl, když mi přišla sms o smrti Nikkiho Suddena.
Na konci května nastupuje Barcelona. Těším se na černou kočku na Rambla de Raval, uličku lásky Carrer de Riera Baixa, souboj vůní a kafe ve staré tržnici, obědy v Ovisu, večeře v Casa Delfin a hlavně na entrepa catalan v bistru Can Conesa, který jsem loni nestihl. Stačí se nadechnout a ucítím, jak to voní v Carrer de Santa Anna, o plážích v Barcelonettě se mi jenom zdá. Primavera Sound čím dál víc jako alibi, jezdím se procházet po bulvárech, rozhlížet a jíst. Jenže…
Proč tohle všechno vytahuju? Jen kvůli stále nekončící zimě? Asi. Hlavně za to ale může souhra náhod, sešlo se pár písniček, s nimi spojené vzpomínky a očekávání a je to tady. Těžko říct proč, ale tenhle track od Paula Wellera mi prostě jaro evokuje, album čekejte začátkem května.
Podobně jako Ryley Walker, kdo to, sakra, je? Vypadá, jako by v roce 1970 hybernovali milence Grace Slick. Jenže album Primrose Green se skoro nedá vypnout. Jaro je jaro.
Černé kštice stále víc prokvétají, ale sil a energie neubývá. Ze sochy svobody je věž a je prostě skvělá. JSBX se baví, za špetku nostalgie se nikdo z nich nestydí. Z nás, jasně. Léto v New Yorku? Hydranty a světové řeči, chybí mi zaplněné schody na Sedmičce. Smoke!
Analog Afrika. Tenhle pán vystoupí prvního června v Paláci Akropolis, další injekce tepla a energie, jak jinak přežít Mordor? I když zrovna on si ho prošel tam i nazpátek.
Končíme v létě, jinak to nejde. Při téhle hudbě houstne vzduch a začíná se špatně dýchat, téměř fyzický zážitek. Suicide (a) soul nemůže být nikdy špatně.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.