waghiss666 | Články / Recenze | 30.10.2013
Podle jakých kritérií vybíráme muziku? Myslím tím novou, čerstvou, našim uším neznámou muziku. Žánr? Jistě, první síto. Label? Taky často nasměruje. Já osobně hledím i na vizuál alba, ten napověděl nemálo. Dnes už se ale pod vyumělkovaným vesmírem a trojúhelníky a jelení hlavou a obrácenými kříži skrývá klidně punk rock, obal klame módními (grafickými) trendy. Artwork pro Nothing Violates This Nature, stvořen nihilistickou rukou Aarona Turnera, značí temnotu, a už po prvním pohledu neználek ví, že nemá nečekat grind. Dobře, přiznávám: atribut desky, který přilákal moji pozornost, je producent, k jehož výtvorům jsem se nesčetněkrát dostal úplnou náhodou. Tentokrát ale ne… Tyhle hlasité letohrátky, dirigovány medvědem Ballou, má navíc zčásti na svědomí jeho kapelní kolega.
Už první lechtání hajtky napoví, kdopak bude následující půlhodinu třískat do bicích. Typický rukopis Bena Kollera mi osvěžil paměť, vždyť jeho bokovka má v názvu prase, nojo. Hudební podobnost s Converge nevelká, deska spíš potěší posluchače Black Breath, oproti kterým ale tahle příroda nedýchá tak těžce. Povstává chaos, aby zjistil, kolikrát v rámci jedné skladby sežere posluchač přežvýkaný tentýž kytarový motiv. Adam sype šestnáctky jak tenkrát a zvolní až po otvíráku třetí skladby. Primitivní strach si zaslouží zpomalit, a i když nelítají třísky, funguje a působí. Bloodlines načne kytarová Slayeřina, stejně jako následující Off Suffering. Žádná krádež, naopak příjemná pocta thrashovým klasikům v rámci post-metalového zpomalení. Šílené? Vůbec ne. Tuhle supergrupu vystihuje kolonka ŽÁNR, kam si sami vepsali HATE, čímž se vyhnuli nutné volbě mezi sludgem a crustem. Celé album je intenzivně nasrané, ale bez újmy na zdraví poslouchatelné.
„Hudební temnota moshující v betonových Converskách.“ (ScreamJay) Nelze nesouhlasit. Veškerá nenávist může být stejně tak kulisou pro plivání síry, jako pro nepárové chaotické tanečky. Volba je individuální. Rada na závěr: nebojte se ochutnat i vedlejšáky svých oblíbených kapel. Těžko zastíní jejich spojnici, leč směry, kterými se ubírají, mohou nabídnout hodiny a hodiny blaženého chrochtání.
All Pigs Must Die – Nothing Violates This Nature (Southern Lord, 2013)
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.