Jiří Mališ | Články / Reporty | 13.11.2017
Hudební menu v malém sálu kodaňské klubu bylo i na čtvrté edici showcase Vega’s New Crush rozmanité. Dříve se tu představil například Astronautalis nebo Albin Lee Meldau, letos se ze čtyř zemí sešlo šest umělců, kteří nanápadně víří vody svých žánrů.
Začalo se pěkně zostra. V Londýně sídlící švédský kvartet Francobollo se vytasil s rázným garage rockem a nepřipravené publikum smršť energie zaskočila. Jedinou kvalitou ale byly melodie hlavní kytary nebo bicích, vždy utopené v neorganizovaném hluku. Ucházející pasáže připomněly falešnou pompéznost britského tria Drenge, zbytek byl na úrovni neznámé hospodské kapely s mottem “Hlavně nahlas”.
Po krátké pauze se pódia ujali britští Findlay. Ti pod vedením frontmanky Natalie Findlay hrají především rock, na debutovém albu a nejnovějších singlech se objevují náznaky popu. Na vystoupení Francobollo navázali podobně rychlou skladbou Greasy Love, naštěstí bez zbytečné zběsilosti. Findlay vystupují s grácií v rockovém prstředí málo vídanou a frontmanka připomněla moderní Joan Jett. Uprostřed setu přišel čas na pomalejší a popovější singly Waste My Time a Monomania, na závěr se rozloučili se skvělým rockovým nářezem v Off & On. Bohužel po jejich odchodu se ze sálu poroučela i většina publika a z více jak stovky diváků zůstala jen necelá polovina.
Ona totiž hudba americko-syrské producentky K Á R Y Y N má k mainstreamové přitažlivosti hodně daleko, experimentální elektronické melodie si berou inspiraci jak z Björk, tak z drum and bassu. Její hudba působila hypnoticky a meditačně, spánek ale nedovolila příjemná nepředvídatelnost melodií a vkládaných samplů. K Á R Y Y N zpívala jako mytologická Siréna, na jejích březích ale žádné ztroskotání nehrozilo. V temném listopadovém večeru by se jednalo o skvělý závěr večera, polovina umělců ale ještě v zákulisí čekala.
S podobných žánrem se představila i Francouzka s a r a s a r a, jejíž temný pop je míchnutý glitch-housem. Naživo se jí ale nepovedlo připravit dobrý set, všechny melodie byly předpřipravené a puštěné jako pozadí a sama se starala pouze o zpěv. Jeho monotónnost připomínala nezajímavý básnický přednes, který zastínil vrstvení melodií. V tichých momentech bylo více slyšet na třicet lidí u baru a ani závěrečný remix skladby Supernova je nepřilákal.
To se povedlo až šílenému britskému triu Drones Club. Na stagi se postavy ve stylu stormtrooperů z Hvězdných válek a rozjeli u tří pultíků se syntezátory party, která si nezadala s tím nejšílenějším maturitním plesem. Hyperenergický set byl pro publikum šokem, ale kapela nám ukázala, jak správně tančit. Skvělý odvaz připomínal Liars nebo norského komika Ylvise. O hudební kvalitě se v takové šílenosti nedá moc mluvit, ale za vše mluvily úsměvy, které se sálem šířily jako lavina.
S důvtipem a pozitivní náladou nastoupila i Švédka Anso Lundin, která před pěti lety založila projekt Min Stora Sorg. Nebylo zřejmé, zda ji více charakterizuje queer feministické vystupování nebo obyčejný švédský elektropop ve stylu Aliny Devecerski. Nejpříjemnéjší skladbou byla balada Henne jag vill va, naopak nejsmutnějším okamžikem pokus o tancování s publikem. V sálu tou dobou už bylo pouze na dvacet hlav, které více ocenily její humor, kterým se omlouvala za přeřeky v proslovech mezi skladbami
Většina kapel se do Kodaně vrací během roku a bude zajímavé sledovat jejich vývoj, protože určitě je kam se vyvíjet. Zdlouhavý večer byl nad síly mnohých diváků a vzhledem k velké žánrové rozmanitosti ani nebylo divu, že každý přišel jen na to, co ho zajímalo.
Vega’s New Crush vol. 4
Francobollo (uk), Findlay (uk), K Á R Y Y N (us/sy), s a r a s a r a (fr), Drones Club (uk), Min Stora Sorg (se)
8. 11. 2017, Lille VEGA, Kodaň
foto: Rasmus B. S. Hansen
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.