Popluh | Články / Reporty | 20.04.2015
Ani definitivní nástup jara do našich krajin nezabránil zimním duchům vplížit se do Akropole. Britské trio Snow Ghosts přivezlo představit nové album A Wrecking. Přestože pro Snow Ghosts se jednalo o tuzemský debut, pro ústředního člena projektu Rosse Tonese aka Throwing Snow to byl návrat na prkna, která spolu-znamenají pražský hudební svět. Na stejném místě už letos se svým sólovým projektem vystoupil v rámci festivalu Spectaculare, tentokrát to bylo méně rytmické a taneční a více hypnotické a temné...
Celý večer načali „domácí“ Awali. Česko-ukrajinská dvojice představila lednovou desku Between Significant a se svým mixem elektroniky, soudobé vážné hudby a zasněného popu si místo předkapely bez problémů obhájili. Ne nadarmo se o nich mluví jako o jednom z největších jmen z těch nejmenších, tedy alternativních, na letošní tuzemské scéně. A Awali to potvrzovali každou skladbou. Chytře vystavěný set načali instrumentálními črtami na pomezí ambientu a pianových nokturn, které místy připomínaly práce inslandského hudebního mága Ólafura Arnaldse. Jak se postupně plnil sál, začali přidávat i Awali a melancholický hudební podkres z nástrojové hradby doplňoval neméně melancholický zpěv. A aby té melancholie nebylo málo, vešla se i do textů. S dvojicí Tamara Schmidt a Aitcher Clark je třeba počítat, tímhle tempem by jim s trochou štěstí mohl být brzy malý i ten náš miniaturní hudební rybníček.
Přestože venku dozníval zatím nejhezčí letošní den, Snow Ghosts na letně naladěné publikum nebrali nejmenší ohled a naplno rozprostřeli své bizarní hudební krajiny. A směs gotiky, folku, elektroniky a ambientu se neminula cílem. Jestli projekce předskokanů Awali byla minimalistická, proti projekci hvězdy večera to byl vrchol megalomanství. Celý set doprovázel rozpohybovaný motiv z obalu prvního LP A Small Murmuration a po plátně se v rorsachovských spirálách prohánělo hejno ptáků. Jednoduché, velmi účinné a kompaktní. Narozdíl od různorodé trojice, která se schovávala za styl i hudební nástroje a leckdy i do svých vlastních světů. Vše spojoval a objímal silný hlasový projev Hannah Cartwright aka Augusta Ghosta, ale srdce skladeb bilo „uměle“ elektronicky. A když už bylo zapotřebí tu synťák, tam elektrickou kytaru a jinde elektrické housle, byl tu multiinstrumentalista Oliver Knowles, aby dotvářel náladu skladeb. Tenhle zimní dozvuk si slušně zaplněná Akropole rozhodně nechala líbit.
Snow Ghosts (uk) + Awali
16. 4. 2015, Palác Akropolis, Praha
foto © Natália Zajačiková
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.