mexhouse | Články / Recenze | 04.03.2018
Mezigalaktická audiovizuálně časoprostorová romance tandemu Aka 47 & Voodoo trvá už od roku 2014 a zatím jim to vydalo na šest desek a několik remixů (Dizzcock, Schwarzprior). Zatím jim to vydalo na dlouhý electro špacír s omdesátkovým melírem, který se vyvíjí tak rychle, že z původně chemlonové brambory tu máme sebejistou uhlíkovou káru a osobitý vesmír čím dál jasnějších kontur. Komiksový kosmos, kosmický komiks. Manifest lásky.
„Opěvujeme individuální revoluci, běh za nejvlastnějším já, vyhození zkostnatělýho systému z jeho vlastních kloubů a ze sedla. Nová móda, futurismu, turistično. Soukromá křížová cesta, oplakáváme každýho padlýho v týhle svatý válce. Protože Každej Je Já...“
Space Love navazují tam, kde se rozběhli trackem Planetárium na předchozí desce Dron (2016). A to jak poeticky, když kombinují hravost českého jazyka s chemickými substancemi, tak i hudebně, totiž potemnělou, příjemně klaustrofobickou flow. A jestli Dron byl náladově i zvukově rozhrkanější, 666KM/H je konzistentní jako vakuum. Tady už nejsou vymykající se, tanečně výbojnější nebo vyjetější skladby, tady se nacházíme v jednolitém ekosystému, který s výtrysky radosti, humorem, ironií a metaodkazy zachází rafinovaněji, je ztišený jako zastavená nervóza, klid paniky. Schází aluze na jiné artefakty, tady už vzniká celistvý kosmogon.
Nabízí se srovnání s "juvenilní japanofilkou" Zagami Jericho, která sice cestuje jinou lodí a zdráhal bych se mluvit o korábu, ale cítí podobnou zář silikonového slunce, míří do podobných krajin. Ovšem zatímco Space Love už poznali, kdy je lépe mlčet, sáhli si na extatickou mez, protáhli mozkové orbity hysterickou juchandou a tuší, že tlačit se dá i pomalu, Zagami Jericho tyhle štrapáce teprve čekají. Space Love si oblékli skafandr Aštara Šerana, protekli jím a rozprskli se do reje volných molekul, schopného zformovat improvizovaný taneční parket i mléčnou autostrádu. Ve stejném letokruhu galaxie se žádná z tuzemských skupin nebo producentů nepohybuje tak ladně, žádná nemá místo šaltrpáky tak dobře osahanou černou díru všehomíra. Červená metalíza, snad nenalížu.
Space Love – 666KM/H (vlastní náklad, 2017)
bandcamp kapely
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.