David Vo Tien | Články / Recenze | 05.09.2014
Doom metal nabral druhý dech v devadesátých letech s příchodem stoner/doom metalových kapel jako Sleep, Electric Wizard nebo třeba takových YOB. Black Sabbath jako meditující hašašíni. Pomalé až střednětempé, vláčné skladby, které se táhnou jako hustý dým. Těžko se divit, kolik narážek na hulení v doom metalu po Sabbathech je možné najít. Těžké riffy s heavymetalovými melodie zkroucenými jiným (subjektivně vzato pomalejším) plynutím času nevybízí ani tak k točení řepou, jako spíš k tomu zavřít oči a vydat se do říše Quantum Mystic. Hledání spirituality (v) riffu.
Vyklizení cesty pro vzestup. Lehce naflangerovaná čistá kytara s psychedelickým nádechem. Po chvíli, tedy po minutě dvacet, to všechno začne dunět tak, jako kdyby kytarové vlny měly člověka zatlačit do podlahy, vytlačit jeho duši na astrální výlet napříč galaxií. Mohutný zvuk? Eufemismus. MOHUTNÁ tlaková vlna. Mít i z nahrávky a přes sluchátka takový pocit je magie. Billy Anderson nejspíš doma místo větráků používá stěny přehulených aparátů. Otvírák se stopáží 16:56 s filosofujícím voiceoverem - tohle není background music na cestu do práce, rychlou činnost jakéhokoli druhu nebo pro lidi, co pospíchají tak, že dýchají řitním otvorem.
Time to wake up. What is reality? Obviously, no one can say, because it’s not word. It isn’t material, it’s just an idea. It isn’t spiritual, that’s also an idea. Time to wake up. Úder přichází až nemilosrdně načasovaně po poslední větě. Existencialismus stlačen do riffu. Zvuk kytar zní tentokrát méně disonantně a méně podladěně, hypnotická těžkost s andersonovskou repeticí „někdy je riff tak dobrý, že trvá hodinu“ zůstává. Opakování a ohýbání (časově, melodicky) ústředních motivů spolu s klidnými pasážemi, kde se téměř neslyšně a monotónně opakuje jeden akord a buří basa (Unmask the Spectre), nebo s brnkáním opiového nádechu na dvě struny, kdy se temporální vnímání mění v zastavený čas a posluchač se dostává „někam jinam“, aby zase přišla další rána. Hypnotické i náročné na posluchačovu pozornost, střet agresivní hlasitosti s uklidňujícím bezčasím narušeným další výpadem vedoucímu snad až ke katarzi?
První melodie, co zní bezpečně. První melodie, co nezní jako past, ve které čas stojí a/nebo plyne jako donekonečna se rozpínající karamel. Čas je relativní pojem, strach nakonec taky. Mike Scheidt střídá svůj chraplavý řev za zpěv, smířlivý konec. Změna až téměř neuvěřitelná. Čas probudit se? Odmítnutí světa idejí? Plato, go fuck yourself? Jak říkal objímač turínských koní, kdo chce najít, najde a bude se tvářit překvapeně, že našel.
Yob – Clearing the Path to Ascend (Neurot Recordings, 2014)
www.neurotrecordings.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.