Maria Pyatkina | Články / Recenze | 22.10.2017
Alison Goldfrapp a Will Gregory na své sedmé nahrávce Silver Eye přišli na způsob, jak dát dohromady všechny svoje experimenty a ukázat mnohostrannou, a zároveň celistvou tvář Goldfrapp.
Každou novou deskou překvapovali: za téměř dvacet let působení se ocitali v nejrůznějších žánrových škatulkách jako synthpop, downtempo, ale taky kabaret a folk. Je nutno ocenit, že vždycky šli za svou náladou a prožitky, a tak pokaždé vznikala odlišná a osobitá hudba. Nová deska přináší jakýsi souhrn všeho, čím Goldfrapp prošli. Kabaret tu sice nenajdeme, ale taneční new wave a pronikavé zdlouhavé balady ano. Spojují se tady oblíbené přírodní inspirace a přání rozhýbat staré kosti. Ve výsledku to zní jako teleportace na přelom tisíciletí.
Deska začíná klasickou rádiovou hitovkou Anymore, která spolu s následující Systemagic vyzývá na parket. Become the One je inspirována dokumentem o dětském transsexuálním táboru a nabádá nás nestydět se za to, kdo doopravdy jsme. Inspirativní, ale revoluční hesla jako „harmonise“ a „crystallise“ pronášejí robotické hlasy vezoucí se na suchém syntetickém beatu a celé to zní spíš jako hymna technologickému pokroku, než jako výzva stát se silnou osobností.
Druhá polovina nahrávky nabízí hlubší zamyšlení i ponor do hudby, ale vtíravý pocit déjà vu se prohlubuje. Jsou tu skladby v duchu Massive Attack jako Beast That Never Was a Zodiac Black, křehké a šeptavé, přesto velmi emocionální. Everything is Never Enough zas připomíná Primal Scream kolem roku 2000. U závěrečné Ocean byste se mohli vsadit – kdyby v ní nebyl něžný hlas Alison Goldfrapp – že jde o nedávný track Depeche Mode.
Silver Eye tak představuje nejen rekapitulaci tvorby Goldfrapp, ale i souhrn nejrůznějších vlivů z posledních několika dekád. Je to ale skoro stejné jako s novými deskami Depeche Mode – máte pocit, že „už jsme to všechno stokrát slyšeli“, a jen opravdu dobrá produkce nedovolí na hudbu jen tak zapomenout. A když je provázena tak stylovými klipy, je těžko té měsíční kráse nepropadnout.
Goldfrapp – Silver Eye (Mute Records, 2017)
www.goldfrapp.com
BE25: Goldfrapp (uk)
Support: TBA
23. 10. 2017 19:00
Roxy, Praha
www.facebook.com/events/1717968468500799
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.