Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.10.2015
Félicia Atkinson je spojena s vnímáním umění z komplexního nadhledu a se snahou o propojení jeho výběžků mezi sebou. Nesnaží se ale o zásadní skloubení všech uměleckých odvětví jako gesamkunstwerk. Atkinson nehledá totální dílo, ale jednotlivé umělecké aspekty provazuje tenkými nitkami s jednoduchými uzlíčky na koncích. I proto ji už od starších alb provází nezvyklá křehkost, do níž se jemné struktury provázané z hudby, literatury i výtvarného umění propadají. Týká se to ať jejího promlouvání do cizích kompozic, tak i vlastních skladeb.
Celou její práci prostupuje notná dávka něhy, se kterou zvukově pracuje. Jako moderní výtvarnice důsledně studuje materiál, který se jí dostává pod ruce, v hudbě jsou to nepřeberné vlivy od folku přes drone až k elektroakustickým kompozicím soudobé hudby. Zároveň se ale topí v určité roztříštěnosti. Na každé nahrávce totiž přichází s jiným konceptem, jako by uvnitř měla obrovský tvůrčí motor, který ji stále žene za hledáním něčeho nového. Jako konceptuální umělkyni jí to nemůžeme mít za zlé, jen je poněkud obtížné najít pevnější bod, k němuž by se posluchač mohl upnout.
Což nic nemění na tom, že právě fantasticky hluboká studnice nápadů je pastvou pro uši. Bez jakýchkoli omezení je můžete napínat a čekat na nové a nové přístupy vycházející z premis, kterých se Atkinson sice drží, ale slepě nenásleduje. Nové nápady jí nepadají samy do klína, stojí za nimi hluboká reflexe předchozí práce. Namísto technologické sofistikovanosti k tomu využívá co nejelementárnější software. Kreativita, s jakou s těmito prostředky pracuje, je nebývalým důkazem Freudova tvrzení, že čím více zjednodušíme možnosti, tím více vyniknou schopnosti. Mimo sebereflexe a jednoduchého prostředí je potřeba vyzdvihnout další dva důležité tvůrčí faktory. Prvním je rekontextualizace zvuku, kdy Atkinson ve stopách konkrétní hudby dává jednotlivým zvukům novou a estetickou hodnotu. Tím druhým pak je velký důraz na DIY přístup.
Díky tomu všemu je A Readymade Ceremony působivou koláží experimentálních kompozic, noiseu, ambientu a konkrétní hudby, díky bohatým vlivům vzdálená moderní zvukové studii. Skladby mají těžko opakovatelnou atmosféru. Po opatrných zvukových krůčcích se vkrádají do mysli, že je není možné vypnout nebo přeskočit, autorčin šepot budí pocit, že se před vámi odehrává neobyčejné tajemství.
Poslední, a nutno dodat, že jedna z nejlepších nahrávek Félicie Atkinson, je půvabně melodická, ale i velice kakofonní, působivě promyšlená, a zároveň vlídná. Pokud jsem mluvil o tom, že je těžké v tvorbě umělkyně najít pevný, opěrný bod, album A Readymade Ceremony toto tvrzení vyvrací. I přesto, že vytržené z kontextu tvorby jeho význam nepatrně slábne.
Félicie Atkinson - A Readymade Ceremony (Shelter Press, 2015)
www.feliciaatkinson.bandcamp.com
Live: 3. Kniha z kina, 16. 10. 2015, Ponrepo, Praha
www.facebook.com/events/1628582250724590
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.