Články / Recenze

Stěžejní obřad Félicie Atkinson

Stěžejní obřad Félicie Atkinson

Jakub Koumar | Články / Recenze | 12.10.2015

Félicia Atkinson je spojena s vnímáním umění z komplexního nadhledu a se snahou o propojení jeho výběžků mezi sebou. Nesnaží se ale o zásadní skloubení všech uměleckých odvětví jako gesamkunstwerk. Atkinson nehledá totální dílo, ale jednotlivé umělecké aspekty provazuje tenkými nitkami s jednoduchými uzlíčky na koncích. I proto ji už od starších alb provází nezvyklá křehkost, do níž se jemné struktury provázané z hudby, literatury i výtvarného umění propadají. Týká se to ať jejího promlouvání do cizích kompozic, tak i vlastních skladeb.

Celou její práci prostupuje notná dávka něhy, se kterou zvukově pracuje. Jako moderní výtvarnice důsledně studuje materiál, který se jí dostává pod ruce, v hudbě jsou to nepřeberné vlivy od folku přes drone až k elektroakustickým kompozicím soudobé hudby. Zároveň se ale topí v určité roztříštěnosti. Na každé nahrávce totiž přichází s jiným konceptem, jako by uvnitř měla obrovský tvůrčí motor, který ji stále žene za hledáním něčeho nového. Jako konceptuální umělkyni jí to nemůžeme mít za zlé, jen je poněkud obtížné najít pevnější bod, k němuž by se posluchač mohl upnout.

Což nic nemění na tom, že právě fantasticky hluboká studnice nápadů je pastvou pro uši. Bez jakýchkoli omezení je můžete napínat a čekat na nové a nové přístupy vycházející z premis, kterých se Atkinson sice drží, ale slepě nenásleduje. Nové nápady jí nepadají samy do klína, stojí za nimi hluboká reflexe předchozí práce. Namísto technologické sofistikovanosti k tomu využívá co nejelementárnější software. Kreativita, s jakou s těmito prostředky pracuje, je nebývalým důkazem Freudova tvrzení, že čím více zjednodušíme možnosti, tím více vyniknou schopnosti. Mimo sebereflexe a jednoduchého prostředí je potřeba vyzdvihnout další dva důležité tvůrčí faktory. Prvním je rekontextualizace zvuku, kdy Atkinson ve stopách konkrétní hudby dává jednotlivým zvukům novou a estetickou hodnotu. Tím druhým pak je velký důraz na DIY přístup.


Díky tomu všemu je A Readymade Ceremony působivou koláží experimentálních kompozic, noiseu, ambientu a konkrétní hudby, díky bohatým vlivům vzdálená moderní zvukové studii. Skladby mají těžko opakovatelnou atmosféru. Po opatrných zvukových krůčcích se vkrádají do mysli, že je není možné vypnout nebo přeskočit, autorčin šepot budí pocit, že se před vámi odehrává neobyčejné tajemství.

Poslední, a nutno dodat, že jedna z nejlepších nahrávek Félicie Atkinson, je půvabně melodická, ale i velice kakofonní, působivě promyšlená, a zároveň vlídná. Pokud jsem mluvil o tom, že je těžké v tvorbě umělkyně najít pevný, opěrný bod, album A Readymade Ceremony toto tvrzení vyvrací. I přesto, že vytržené z kontextu tvorby jeho význam nepatrně slábne.

Info

Félicie Atkinson - A Readymade Ceremony (Shelter Press, 2015)
www.feliciaatkinson.bandcamp.com

Live: 3. Kniha z kina, 16. 10. 2015, Ponrepo, Praha
www.facebook.com/events/1628582250724590

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace