Martin Řezníček | Články / Reporty | 20.07.2018
Na Colours of Ostrava je pořád co dělat. Chcete zajít na film? Žádný problém. Na přednášku nebo diskuzi? Žádný problém. Seznam akcí je tak nabitý, že by se člověk musel rozčtvrtit, aby všechno stihl. V rámci Melting Potu bylo možné diskutovat třeba se spisovatelem Michelem Faberem, Jáchymem Topolem či vystupujícími umělci. Nezapomenutelným zážitkem (i když se staženým zadkem) může být také výstup na dřívější vysokou pec, dnes Bolt Tower, která nabízí pohled na celý areál a město z ptačí perspektivy.
První kroky v rámci hudebního programu směřovaly na Hurray for the Riff Raff, newyorskou folk-country-rockovou formací se zpěvačkou portorického původu Alyndou Lee Segarrou. Poslední album Navigator je jakýmsi manifestem jejího původu (ostatně i tričko s nápisem Young Latin & Proud hovořilo výmluvně) a zároveň protestem proti současnému stavu americké společnosti, zmítané nejen Trumpovým prezidentováním. Segarra bavila publikum, hlavně když odložila kytaru, to pak byla neustále v pohybu a až teatrálně doprovázela písně gesty a sugestivním kulením očí. Dokázala ale také zapůsobit velice naléhavě, a to hlavně písní Pa'lante, která je jakousi hymnou rozebírající život Portoričanů v Americe a ve velkém finále vyzývá všechny, ať se nebojí jít dál kupředu. „To all who lost their pride, I say, ¡Pa’lante!/ To all who had to survive, I say, ¡Pa’lante!/ To my brothers, and my sisters, I say, ¡Pa’lante!/ ¡Pa’lante!/ ¡Pa’lante!“
a fotky i tady
Britský zachránce soulu pro 21. století Jacob Banks vypadal v tmavé nazelenalé džísce a kalhotách trochu jako vojenský diktátor, jen charakteristická ohrnutá čapka ujišťovala o opaku. Banks se musel v doprovodu pouze tříčlenné kapely spolehnout na half playback, což místy kazilo dojem asi hlavně kvůli nižší kvalitě zvuku pouštěného z laptopu. A tak byly největším zážitkem písně s jednoduššími aranžemi. V baladách jako Say Something jeho hlas donutil zapomenout na všechno a prožit s ním jeho příběh – jeho píseň, to jediné, na čem momentálně zaleželo. Vyspělý hlas, silný a něžný, schopný řvát a hladit takřka současně, předvedl zatím nejlepší pěvecký výkon festivalu.
fotogalerie z festivalu zde
Norskou zpěvačku a písničkářku Auroru pro české publikum objevil ostravský festival a ona sama ráda zavzpomínala na předloňské vystoupení před obrovským davem. Přivezla ochutnávky z připravovaného alba, které za doprovodu perkusivní elektroniky a archetypálních motivů přenesly do jakéhosi magického rituálu. Tomu napomohly i tanečnice-divoženky, které podtrhovaly strhující zážitek vyvolávající polozapomenuté ozvěny lidského nitra z dob kmenových ohňů. Auroře se podařilo vytvořit promyšlenou, a zároveň přirozeně působící show, navíc v pitoreskním, ale neuvěřitelně milém kontrastu k roztomilému chování diblíka v pauzách mezi písněmi. Silné postavení ženských interpretek na Colours of Ostrava 2018 platilo i druhý den.
Colours od Ostrava 2018
18. – 21. 7. 2017, Dolní Vítkovice, Ostrava
foto © Honza Petřík
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.