3DDI3 | Články / Reporty | 14.06.2017
Když Linkin Park ohlásili účast na letošním Aerodrome festivalu, zvedla se mezi fanoušky obrovská vlna nadšení, po téměř deseti letech se legenda nu-metalu měla vrátit do České republiky. Pak vyšel singl Heavy a některé nadšené úsměvy zamrzly… Nádherné slunečné počasí a přestěhování do vhodnějšího prostředí Letňan dodalo festivalu na mohutnosti. Jägerovky byly opálenější, fronty snesitelnější, jídlo a pití tvořilo stylové účko. Sympaťáci ze Simple Plan plnili svou práci na jedničku a rozehřívali už takhle pěkně přismahlé publikum pro hlavní hvězdu.
Hudební styl Linkin Park vždy spočíval v promyšleném, technickém hraní, kde kromě melodie záleželo na invenci a především experimentování. Pravý opak toho, co předvádí na poslední desce. Unylý styl novinky One More Light, která je bez nejmenších pochyb jednou z nejslabších placek kapely, nemá krom tradičně vydařených textů čím překvapit. Linkin Park definitivně opustili metal a vrhli se plně do světa čistokrevného popu. Bohužel poměrně bezpáteřního popu, zcela nehodného schopností kapely.
fotogalerie z festivalu Aerodrome tuto
A s novým albem přišel i rozporuplný setlist připomínající atleta, který vždy po fantastickém rozběhu zakopne a spadne. Zatopit pod kotlem vypalovačkou Lost in the Echo a vzápětí trapně postávat během Battle Symfony, aby pánové davu vzápětí střelili do žil adrenalinovou hitovku New Divide, kterou uhasili nudnou Invisible? Parní saunu střídala ledová sprcha, ale tady nejsme na wellness. Zamrzel i fakt, že z předposlední, výborné řadovky The Hunting Party, zahráli Linkin Park pouze jednu skladbu - Wastelands. Show tak rozhodně nepůsobila uceleným dojmem. Úvodní disko se překlopilo k rap-metalu a v druhé části Castle of Glass do nechutně ducavého techna. Druhá polovina vystoupení ovšem sešlápla pedál až k podlaze, kde v různých obměnách zazněly nejznámější singly. Všechno do sebe zapadlo jako kostky Lega. Leave Out All the Rest dostalo rockovou fazónu, Crawling doprovázelo jen piano. Benningtonův hlas bez nejmenších problémů zvládal přechody od metalového ryku k jemnějším polohám. Bezvadná intra, outra a manipulace s davem na jedničku. Závěrečná Bleed It Out opět jako zážitek roku.
Linkin Park teď sabotují sami sebe, a tak když frontman Chester Bennington začal do prdele posílat fanoušky, kterým se nelíbí nové album (usměrnit ho musel až Corey Taylor), mělo to na komunitu velmi zvláštní účinek. Střelba do vlastních řad je vždycky nepříjemná.
Aerodrome Festival 2017
11. 6. 2017 Letiště Letňany, Praha
foto © Romana Kovácsová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.