Články / Reporty

Strhující i citlivý Sohn

Strhující i citlivý Sohn

Jakub Béreš | Články / Reporty | 14.05.2018

Vystoupení britského zpěváka a producenta Christophera Michaela Taylora aka Sohna mělo původně proběhnout už koncem minulého roku. Zklamání z půlročního odsunutí koncertu k jeho loňské desce Rennen rychle vystřídalo nadšení z pompézní i osobité show, během které došlo na taneční extázi i romantické dojímaní při nové, doposud nevydané bezejmenné baladě. Tu jako jedinou Sohn zahrál pouze na klavír. Akustickým nástrojům většinou nedává takový prostor, když za sebe nechává mluvit hlavně chytlavé melodie a podmanivě dunivé beaty.

Ten večer hrála velkou roli i světla a své o tom věděl i Dán Goss. Začínající umělec zahrál bez doprovodné kapely a společnost mu tak dělaly pouze světelné kužely tvořící pomyslné mříže, do kterých se nechal excentrický zpěvák dobrovolně zavřít, aby zpoza nich předvedl svou vizi aktuálního těkavého popu. Taneční i citlivé polohy se během jeho setu dokonale prolínaly, jen škoda, že jeho skladby působily poněkud chladně a monotónně. Jinak velmi přesvědčivý výkon.

fotogalerie z koncertu tady

Světla hrála velkou úlohu i později, když Sohnovi a jeho dvojčlenné kapele dělala majestátní doprovod pětice postupně se rozsvěcejících velkých reflektorů. Ty doplnily perfektně sehrané stroboskopy, odhalující vždy tu správnou část pódia – jednou ukázaly celou trojici muzikantů, jindy zase jenom černé obrysy. Sohn vykopl svůj set s novým singlem Hue, který zkreslenými sirénami lehce připomíná Jamese Blakea. U toho se nechal inspirovat i stage designem, když jako on zvolil variantu rozložení muzikantů na pódiu tak, aby hlavní článek nebyl uprostřed dění. Místo toho Sohn zabral postranní část stage a doprostřed před diváky přišel, pouze aby si střihl kytarové sólo ve skladbě Nil.

Když Sohn pozvolna přešel ke staršímu materiálu, šla všechna srovnání s jinými umělci stranou. Takřka vyprodaný Palác Akropolis zasáhla dojemná atmosféra melodických písní, a to i ty, kteří přišli zavzpomínat na hype kolem debutové nahrávky Tremors, jež se svezla na postdubstepové vlně spjaté s písničkáři. Ostatně právě písně z této desky fanoušky roztančily nejvíce. Přestože je Sohn na svých deskách usazený v jedné poloze, během koncertu dokázal, že naživo jeho hlas umí kouzlit s různými náladami a že umí vytvořit energičtější show než jeho kolegové z kategorie citlivých elektronických písničkářů.

Info

Sohn (uk) + Goss (dk)
12. 5. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Honza Petřík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace