Články / Reporty

Střídmý rock'n'roll? Pche... (The Temperance Movement)

Střídmý rock'n'roll? Pche... (The Temperance Movement)

Veronika Wohlrabová | Články / Reporty | 23.03.2018

Skotští bluesrockoví The Temperance Movement přijeli po několika letech protřepat kosti fanouškům v Praze. Od posledního vystoupení prošla kapela zásadními změnami: po dotočení druhé studiovky White Bear dal kytarista a skladatel Luke Potashnick skupině vale a o několik měsíců později ho následoval bubeník Damon Wilson. Spekulace o konci byly vetovány nejlepším možným způsobem a před měsícem vydaná deska A Deeper Cut představuje oproti tvrdšímu White Bear návrat ke kořenům. Hned první týden se umístila na 6. příčce žebříčku nejlepších alb v Británii a právě k ní se váže turné po Británii a Evropě, jehož součástí bylo vystoupení ve smíchovském Futurum Music Baru.

Volba předkapely padla na Thomas Wynn & The Believers. Šestičlenné seskupení s jihoamerickým drivem a nadšením pro country rock pomalu proráží i daleko za hranice svého domova a dle reakcí publika se fanouškovská základna po středečním večeru rozrostla. Poměrně krátký setlist promoval výhradně nejnovější desku Wade Waist Deep.

Z amerického venkova The Temperance Movement přenesli v mžiku na britskou rock'n'rollovou scénu 60. let úvodní Caught in the Middle – pilotním singlem z A Deeper Cut. Stejně jako celá deska se opírá o dominující kytary míchající blues s výstředními tóny vytvářejícími skákavý rytmus, který donutí k pohybu. Za zmínku stojí Campbellovo vyvádění plné tanečních kreací i nakřáplý hlas připomínající Chrise Cornella, Joea Cockera a v baladách Bryana Adamse. Iluzi, že Campbellovi patří veškerá pozornost, zbořili kytaristé, když jedním z nejslastnějších momentů bylo sólo Paula Sayera na elektroakustickou kytaru v průběhu Ain't No Telling.

Nechybělo ani pár ochutnávek z poněkud opomíjeného alba White Bear. Paradoxně, jakkoliv se členové kapely v rozhovorech shodují, že tento počin iniciovaný Potashnickem byl mimo jejich komfortní zónu, vypadalo to, že právě tady se mohou konečně vyřádit. A až při přídavku Backwater Zoo s Campbellem za pianem jsem si konečně uvědomila, co mi to celé připomíná - Alana Price a film Oh Lucky Man!

Info

The Temperance Movement (uk) + Thomas Wynn & The Believers (us)
21. 3. 2018 Futurum Music Bar, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace