Články / Sloupky/Blogy

Střípky z Varů 1: rodinná dramata a tupý Ku Klux Klan

Střípky z Varů 1: rodinná dramata a tupý Ku Klux Klan

Lukáš Masner | Články / Sloupky/Blogy | 01.07.2018

Start v podobě tiskové konference s Timem Robbinsem. Patrně málokdo dokáže táhnout závažná témata, jakými jsou migrace nebo současná politika USA, tak nonšalantním a ironicky břitkým způsobem jako hollywoodský herec proslavený rolemi v kultovním Vykoupení z věznice Shawshank nebo Tajemné řece.

"Proč jste si pro svůj politicky laděný projev vybral právě Karlovy Vary?"
"No, víte, mohl jsem ho přednést v hotelovém pokoji, ale nikdo by ho nejspíš neslyšel."

Nelze si přitom nevybavit úpornou politologickou lekci, kterou překvapenému publiku uštědřil o pět let dříve režisér Oliver Stone. Zatímco však Stone přetláčel oponenty neustálým žlučovitým popichováním a silou teatrálních gest, Tim Robbins vsadil na jiné zbraně a pokoušel se spíše zdravě motivovat a především inspirovat. Fajn chlapík.

Velmi citlivá témata zarezonovala i v dramatu Drahý synu tuniského režiséra Mohameda Ben Attii. Zatímco první polovina ještě pracuje na poněkud okatých principech rodinného dramatu (vztah otce a dospívajícího syna, který hledá své místo ve světě), v druhé již režisér nabízí velmi nevšední vhled do pocitů zlomeného otce marně hledajícího ztraceného syna. Zoufalý rodič se vzdá všeho, aby pátral i na hranici mezi Tureckem a Sýrií. Právě pasáže z "místa duchů", krajiny bez emocí a života, kam se stahují jen ztracené existence nebo pragmatičtí převaděči přes hranice, patří právem k tomu nejsilnějšímu z celého filmu. Citlivé a minimalistické drama oceněné Stříbrným medvědem za nejlepší režijní debut z Berlinále 2016.


Zdaleka nejhůř z denního programu dopadl slovinský soutěžní snímek Příběh lásky. Drama o mladé Ivě, která se snaží vyrovnat se smrtí matky, má tendenci vyprávět takřka výhradně prostřednictvím metafor a jemných náznaků. Avšak namísto impresivní a křehké studie zlomené lidské duše přichází ke slovu soubor školácky křiklavých a zoufale prvoplánových symbolických spojnic, které v lepším případě ukolébají diváky ke spánku, v tom horším vyvolají upřímný smích.


Lehké rozpaky vyvolal i jinak osvědčený Spike Lee, jehož kriminální komedie BlacKkKlansman slibuje originální a zároveň i patřičně provokativní podívanou. Ron Stallworth byl totiž prvním afroamerickým agentem, který se infiltroval do buňky místního Ku Klux Klanu. Potíž je v tom, že těžko uvěřitelný příběh režisér pojal jako velmi nesmlouvavý politický apel, v rámci kterého dokázal rozmělnil jinak tradiční žánrové prostředky. Spike Lee přešlapuje nejen mezi žánry, ale i náladami. Brát film jako kriminálku může být pro diváka poněkud frustrující, jelikož zde chybí patřičná eskalace napětí a hrdiny poznáme jen velmi povrchně. Takže jediné, co ve výsledku zbude, je osvobozující smích nad tupostí nenávistného Ku Klux Klanu. Z každé minuty je však poznat, že prim v tomto případě hrál osobitý protest, který Spike Lee vytěžil beze zbytku. Jeho BlacKkKlansman je hlasitým voláním po rovnosti a odsouzením (nejen) minulého, ale i současného smýšlení, které se v průběhu let prakticky nezměnilo. To konečně dokazuje i forma epilogu složeného z dokumentárních záběrů pořízených během incidentu v Charlotte, doplněných o útržek projevu Donalda Trumpa. Bohulibé a velmi sugestivní prohlášení angažovaného režiséra, jen škoda, že tak trochu na úkor filmu samotného.

Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
www.kviff.com

foto: Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace