Vadim Petrov | Články / Recenze | 31.12.2018
Začátek a Dmitrievna se dusí, píseň Hystericus reflektuje možný příznak úzkostných poruch – zablokované hrdlo. Pro pop nezvykle temný text dokresluje odevzdanou atmosféru první skladby, moc se ale nehodí na začátek desky. Raději si představme titulní track jako poslední, tam se protancujeme až za chvíli a po doznění posledního delaye zůstane pocit očekávání, touhy normálně dýchat, vidina svobodných zítřků.
Debutové EP vydává Dmitrievna po několika singlech a pár živých vystoupeních. Z původní touhy tančit vytepala internetovou personu, která se čím dál častěji manifestuje v českých i berlínských klubech v podobě techno divošky z východu.
Zpátky do nultých let: na mezinárodní fenomén tehdy stačilo, aby se dvě holky chytly za ruce, a do rádií se občas vloudil i breakbeat. Hifivěže, diskmeny, vypalovačky, lihovky, co vlastně znamenají ty plusy a minusy na cédéčkách? V prostoru se objevují rozličné samply, laser sotva přečte data z poškrábaného povrchu disku, zahleněný distortion ukotvený důrazným kopákem. V téhle estetice se Dmitrievna přehrabuje a vytahuje na světlo zapomenuté drobnosti. Výjimečnost jí dodává charakteristický zpěv, krom tracku Ya se jedná výhradně o táhlé a často záměrně repetitivní pasáže ztrácející se ve vrstvách reverbu. Nehledejte ale žádné umčo, nebo ho aspoň nehledejte moc, příjemně afektovaný projev stojí v kontrastu s předvídatelnou strukturou tanečního popu. Dmitrievna se ale nesnaží setřást pouta rádiových aranžmá, naopak se v ní vyžívá.
Nejvíce se o pozornost hlásí track Ya. Nahrává mu hned několik skutečností, zejména ale vokál. Dmitrievna se místo nepřítomného hloubání pohybuje někde na hraně rapu a prostého verbálního útoku (čti: zjebu), navíc konečně zahodila nemastnou angličtinu a káže rusky. Zní cize, agresivně a nepoddajně, skvělý osobní manifest. Zároveň nasadila kopák, za který by se nestyděli ani dřevorubci, co v mraze kácí duby kňazovi na statek.
Dmitrievna na debutovém EP představuje svébytnou estetiku, která skýtá potenciál, čočka je ale ještě zamlžená a potřebuje vyleštit. Nejde o definici, zatím spíš o slibný návrh.
Dmitrievna – Hystericus (Napp Records, 2018)
fb interpretky
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.