Jakub Koumar | Články / Recenze | 06.03.2015
Arnold Schoenberg tvrdil, že největší svobody je možné dosáhnout pouze při existenci určitých hranic. K podobnému závěru možná došli experimentátoři Paraneuro, jejichž hudba je naprosto volná, a přitom svázaná pevným nástrojovým obsazením.
Trio Paraneuro příliš pozornosti nesbírá. Přitom deska ParaNeuroLogic zdaleka nezaznamenává jejich první krůčky. Ještě jako kvartet Neuro, kdy pracovali s pianistou Emilem Viklickým, natočili dvě desky. Po ukončení spolupráce a redukci na tři hráče dokončili dvě dlouhohrající dema a jejich skladba vyšla na čtvrtém His voice sampleru. K tomu nahráli dvě písně pro PremEdice Radioateliéru.
Nová nahrávka ParaNeuroLogic má překvapivě silný jazzový nádech. A to hlavně díky křídlovce, jejíž plech rozechvívá Jarmo Sermilä, finský hudební skladatel s bohatou uměleckou minulostí. Pomáhají mu dva spoluhráči: o třináct let mladší cellista Miroslav Posejpal (IQ+1) a o dvaadvacet let později narozený perkusista Alex Švamberk (X61, sONaLeX). Celá trojice se stará i o doprovodnou elektroniku, kterou kombinují s klasickými nástroji tak, jako by si byly vzájemně souzeny. Nejde jen o podkreslování analogových tónů digitálními, je to o hledání možností, jak je vzájemně skloubit. A daří se to fantasticky.
Práce s nástroji se pohybuje v oblastech soudobé i experimentální kompozice a freejazzu, elektronické plochy jsou táhlé a mohutné. Není to jen dramatický efekt, ale podloží pro nespoutanou hru. V dronech a ambientu jsou všechny kakofonie a disharmonie příjemně libozvučné, nebudují napětí, ale radost z pohybu. Jenže u toho nezůstane dlouho. Jako by si performeři náhle prohodili partitury, začne být právě elektronika těkavá, pulzující a nestálá. Cello se pod smyčcem rozehraje, jako by byl nekonečný, pohár kostrbatého sóla žesťů přeteče a po jeho stranách se objeví čitelná melodie. Perkuse přejdou ze střídmého dunění v náhodné glitche. Jako by jeden druhého nakazili, přitom si dokážou zachovat kontinuitu. Z každého tónu je cítit síla zkušeností. Nadhled i ponor zároveň. Přes symfonickou preciznost Paraneuro pořád pracují s nádechem nepoznaného, improvizační krásou.
Tahle jazzová vlastnost skladby „odškrobuje“. Jsou pak uvolněné a místy nečekaně chytlavé, ve skrumáži tónů a pazvuků lze najít i minimalismus nebo funky groove, jaký jste od strun violoncella ještě neslyšeli. Je pravda, že ParaNeuroLogic postupně přestává překvapovat, o to víc volnosti je v něm cítit. Volnosti v uzavřeném systému, z něhož se vám nebude chtít odcházet.
Paraneuro – ParaNeuroLogic (Polí5, 2014)
www.poli5.bandcamp.com/album/paraneurologic
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.