Kluci už zase vypadají jako partička stydlínů odvedle... Got a Wolf a Nullus Sum a různé podoby hardcore ve Vegalité.
Vegalité je jako ideální holka – hezká a maličká. Po vstupu do nitra klubu vás ale z obou stran profackuje vedro, pivo a vůně obložených chlebíčků s hořčicí a Klasem. Třetí ohlášená kapela, This Night Draws the End, musela svou účast pár dní před akcí zrušit, takže Got a Wolf začali hrát jako první krátce po deváté (hned poté, co kluci z útrob miniaturního pódia vylovili jediný reflektor a odkopli ho do levého rohu místnosti, aby jim svítil pod nohy, čímž byla práce osvětlovače vyřízena).
Jestli jste zvyklí chodit jen na kapely, které stojí na pódiu rovně jako svíčky a kynou publiku, jste tady špatně. Got a Wolf stojí zády k davu, skoro jako by je přihlížející nezajímali. Ve chvíli, kdy si uděláte mentální poznámku o skvělé, leč přehnaně introvertní kapele, se hardcoroví chlapci z blanenského sektoru rozběhnou po místnosti. „Hrajeme nejradši bez pódia a světel. Čím víc nahlas, tím autentičtěji,“ přiznává kapela na webu. A nekecají. Předem definované hranice pódia ani publika je nezajímají. Vokalista Adam skáče po místnosti a křičí lidem do obličeje, zatímco Honza s kytarou se mezi nás opakovaně vrhá a nechává se zachytávat rukama prvních řad. This guilt won’t go away! It stays until the end! Jo, Shelter mi udělala radost.
V dubnu 2012 vydali Got a Wolf čtyřskladbové EP, které nabízejí zdarma ke stažení na bandcampu, a taky je jednu dobu nosili na koncerty v podobě série ručně číslovaných MC (choďte na koncerty, maj tam kazety!). Během živého vystoupení ke čtyřem válům přidávají ještě tři další. Přídavek ale už nebude, ať řveme, jak chceme, světla se rozsvěcejí a kluci už zase vypadají jako partička stydlínů odvedle.
Schází se o něco početnější publikum, samozřejmě hlavně v tričkách Botch a Converge (když ale nějaký název nemůžete přečíst, nebojte se a nechte si ho přeslabikovat jeho majitelem, je to zábavná příležitost k seznámení!). Basák dělá parádu v tričku Star Wars.
Nullus Sum se uvádějí intenzivním vazbením, z něhož se vyřine první skladba a člověk se musí jít podívat blíž už jen proto, aby viděl, co se to tam sakra děje. Kapela z Nivnice žánrově doplňuje blanenské vlky, jejich „self-destructive hardcore“ je však méně přímočaré a častěji se splétá do nepravidelných rytmů. Zpěvák se láme v předklonu, publikum souhlasně pokyvuje, ale žádné nárazy do lidské masy se už nekonají. I přesto se hranice mezi prostorem pro muzikanty a přihlížející stírají – a je to tak správně. Zdá se to všechno tak reálné a na dosah... Just because you listen it doesn’t mean you hear, just because you believe it doesn’t mean it’s real!
Bez řemeslné suverenity by technicky náročné kompozice Mastodon nemohly fungovat, pokud by se z nich ovšem vytratilo syrové, tajemně esoterické jádro, celá impozantní konstrukce by se vyprázdnila a zřítila, a to se zatím rozhodně neděje.
Pearson lítal po klubu jako smyslů zbavený, kolem krku měl omotaný kabel a s mikrofonem na jeho konci čas od času bodal do vzduchu vstříc přítomným.
Podmanivými Vodojemami pod Žlutým kopcom sa všetci uchvacujeme nahlas a spod oblúkov pritom naša nedočkavá vrava znie ako hutný psycho thriller.
Festival, který ještě před dvěma lety zažil masivní vlnu zrušených koncertů po kritice spolupráce s britskou bankou Barclays a jejích vazeb na Izrael, poskytuje platformu hudebníkům a hudebnicím v jejich neotesané podobě.
Zvuk bobtná, jako když ve tmě člověk chvíli zírá do jednoho místa a postupně začne rozeznávat obrysy, o nichž si ještě před minutou myslel, že tam vůbec nejsou.
Medzi skladbami je úplná tma a ja spomínam na boss fight na konci spomínaného filmu, kde hrá Pilgrimova kapela Sex Bob-omb, zatiaľčo on bojuje o Ramonu Flowers.