Broněx | Články / Recenze | 28.02.2014
Nevzpomínám si, že bych nějakou jinou desku vyhlížel tak dlouho jako Malý ráje. V roce 2011 skončili Sporto po tragické smrti basáka Dády, Bourek jako rapper Bonus si vydobyl zasloužené uznání i mimo takzvanou scénu, ale hlas Sporto Šampon vydal pod jménem Prodavač jenom krátké EP Duchové. Tři písně a jeden cover polozapomenutého Souboru tradičního popu s náladou introvertního synťákového písničkářství byly spíše příslibem. Podobně jako všechny živáky, které mě vždycky spolehlivě dostaly a při kterých se postupem času Prodavač rozrostl z jednočlenného projektu na plnohodnotnou kapelu. A teď konečně přišla velká deska na vinylu. Čekání se vyplatilo.
Při poslechu Malých rájů se dá jen těžko ubránit myšlenkám na Sporto, v Prodavačovi působí i bubeník Kluk, šedá eminence Peklo, ale především napůl šeptaný Šamponův vokál je jasné pojítko a kopyrajt. Zvuk i celkový výraz Malých rájů je ale sevřenější, intimnější. Tam, kde se Sporto v náznacích vydávali do hlučnějších krajin nebo tvrdší elektroniky, Prodavač si k vytvoření pohlcující nálady vystačí s přesnými bicími, hutným basovým podkladem, oblačnou kytarou a synťákem jako ozvěnou osmdesátek. Slovo pop už dávno není sprostá nadávka. Zvuk je bohatší a prostorovější než na EP Duchové, nejde o žádné prozkoumávání nových zvukových končin, všechno pracuje v zájmu silného vyznění písní.
Co se jednotlivých písní týče, všechny spojuje podobná nálada a každá zatíná rýhu přímo do srdce. Stejně jako z hudby i z textů sálá skromnost, intimnost a umírněnost, což neznamená strnulost a rezignaci. Osobní melancholie a vzpomínky organicky přerůstají do obecnějších témat: „Sorry, že málo mluvim, šetřim slova, hlídám si den, kdy je budu ještě potřebovat. Vážím si lidí, který uměj zas a znova udělat kompromis, kus sebe obětovat.“
Jestliže se EP Duchové otevřeně inspirovalo prostředím maloměsta, kde se všichni setkávají jen v zakouřené herně nebo nad mrazákem v supermarketu, z Malých rájů vyvěrá především pocit, že ve stínu těch stejných omšelých paneláků žijeme my všichni a „na svět se díváme skrz televizi, barevný obrázky jsou lepší než sny, a všichni nadáváme na krizi, přitom sami žijem tu, co nikdy nezmizí“. Šampon jako by tušil, že tváří v tvář malým poměrům vypadají velkohubý řeči a teatrální gesta vždycky trochu směšně. Ale pořád jsou tady zásady, ze kterých se neuhýbá za žádnou cenu... V únoru je asi ještě brzo mluvit o desce roku, nebo ne?
Prodavač – Malý ráje (Starcastic / Deadred Records, 2014)
http://prodavacovo.cz
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.