Maria Pyatkina | Články / Recenze | 23.10.2017
„Myslím, že nejsem moc ctižádostivý. K tomu, abych se cítil úspěšný, jsem potřeboval platit nájem,“ říká Ariel Pink. Je divný, je problémové dítě, které se blíží čtyřicítce. Je to misogyn a nacista, anebo nesmělý, mírumilovný pokojový muzikant? Někoho vyloženě štve svými trollováním a zvrhlými outfity, jiní ho, za to samé, milují. Ale jeho perverzní rozporuplnost spolu s lo-fi nostalgickou atmosférou je to, na co se dá vsadit. Pink se přiznal, že se nechce měnit, a potvrzuje to i novou deskou Dedicated to Bobby Jameson.
Ta je formálně věnována neúspěšnému americkému hudebníkovi šedesátých let, který se nesmířil s podvodem nahrávací společnosti a na dlouhou dobu zmizel. V roce 2007 se však objevil na YouTube, aby své půlstoletí trvající rozčarování sdělil světu, a Ariela Pinka ten příběh vzal. Zároveň ale říká, že nové písničky nejsou o Bobbym Jamesonovi, Pink měl jen potřebu něco mu věnovat. Ve skutečnosti je deska dalším pokračováním v cestě, kterou Pink jde už od začátku, tentokrát o něco učesanější kompozice opět vyjadřují nostalgii po osmdesátkách a kazetové éře.
I přesto, že album je žánrově různorodé – místy odkazuje na postpunk, místy zní surf rockově –, schází ji živost a dynamika, které probouzely fantazii na předchozím Pom Pom. Balady Another Weekend a Do Yourself a Favour sice vyvolávají určitý smutek, ale nedají se srovnat třeba s opravdu působivými Dayzed Inn Daydreams nebo Picture Me Gone. Emocionální plochost nenaruší ani živější titulní song nebo téměř poppunková Bubblegum Dreams, jako jediná vybočuje rozverná funky písnička Death Patrol.
Dedicated to Bobby Jameson je krokem zpět. Zatímco na Pom Pom Pink obratně manévroval mezi dojemnými zpověďmi a bizarním sarkazmem, používal šikovné rytmické přechody a neobvyklá hudební řešení, teď to zní, jako kdyby na to byl líný. Přešel k labelu Mexican Summer, který má podobné nostalgické jevy v oblibě, a podle vlastních slov si teď může všechno dělat více po svém. Že by lesklé perličky Pom Pom byly výtvorem předchozích producentů? Ariel Pink očividně netouží po vrstevnatém zvuku a netouží vymýšlet nic nového. Chce jen zůstat v komfortní zóně svého pokojíku a vyrábět další osmdesátkové konzervy pro lidi, kteří rádi teskní po tom, co sami nezažili.
Ariel Pink – Dedicated to Bobby Jameson (Mexican Summer, 2017)
www.arielpink.bandcamp.com/album/dedicated-to-bobby-jameson
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.