Tony | Články / Recenze | 18.02.2016
Dostává se nám první ze série čtyř EP, které si na nás Agoraphobic Nosebleed nachystali. Jedná se o pozoruhodný nápad, totiž že každý člen bude prezentovat vlivy, které na něho působily. Jako první se můžeme podívat do duše zpěvačky Kat Katz. Nachystány jsou tři songy a jejich celková stopáž činí úctyhodných pětadvacet minut. Teď už jenom zbývá se nepohodlně usadit a tortura může začít, vždyť jsme museli čekat celých dlouhých sedm let na novou desku.
Vždycky jsem měl Agoraphobic Nosebleed spojeny s extreme-grind-hard-cyber-core bordelem. Ale při prvních tónech nového EP je nad slunce jasné, že všechno bude jinak. Úplně jiný sport, jiné hřiště a odlišná pravidla. Tady se hraje stoner-sludge-doom na té nejvyšší úrovní, za tuhle nahrávku by se nemusela stydět žádná stálice tohoto žánru. Členové kapely předvádějí neuvěřitelné hráčské umění a taky, že nejsou jednostranně založeni. Občasný zvuk bicích se sice zdá až příliš umělý a digitální, ale po chvíli to ani nevnímáte. Slyšíme i odkazy na Black Sabath a Eyehategod.
Songy jsou pomalé a valivé, prodírání se bažinou nebylo nikdy během. Texty jako by neexistovaly, splývají s citoslovečnými výlevy. Z bolestivého a výbušného řevu Kat se toho moc pochytit nedá, ale z písní Not a Daughter, Deathbed a Gnaw vyčteme bolest, bezmoc a zoufalství. V Not a Daughter sice možná zaslechneme „Stop hurting me! Why are you doing this to me?“, ale jde o výjimku potvrzující pravidlo. Oficiálně by se v textech měly odrážet osobní zkušenosti Kat, která se musela starat o svou schizofrenní matku. Pro silné povahy.
Celá deska drží až neuvěřitelně pohromadě a stopáže pohybující se od sedmi do dvanácti minut jsou po několika posleších najednou krátké. Ráno si pustit a večer zjistit, že Arc hraje pořád na repeat. Tohle je pomalé mučení plné špíny a bláta a nemá to být jinak.
Your mind, a prison…
Agoraphobic Nosebleed – Arc (Relapse, 2016)
www.facebook.com/AgoraphobicNosebleed
foto © Josh Sisk
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.