Shaqualyck | Články / Reporty | 18.11.2015
„Po poslechu se zakládaly terapeutické skupiny. Demoverzi hrálo špitální rádio a tři pacienti, co leželi v kómatu, si sbalili věci a šli domů.“ Správně, Červený trpaslík. Začalo to kdysi dávno epizodou Fotostroj času, ve které mladší verze Davea Listera s kapelou Degen a spol. zapěla naživo jeden ze svých největších hitů. Jmenoval se Om. Ve školních lavicích vše přirozeně prohloubil úvod do východní filozofie a výklad věnovaný védám, sánskrtu a období upanišad. K experimentální rockové psychedelii tříčlenné kalifornské formace pak zbýval jen krůček. Následovala deska Advaitic Songs a poslední dílky skládanky do sebe zapadly v sobotu večer v narvaném sklepení Chapeau Rouge. Je vedro, hlava třeští a z hypnotického rytmu State of Non-Return se vám vaří krev. Z první linie pak mžouráte před sebe a s podivem zjišťujete, že šibalský Robert Lowe vypadá in natura úplně jako vousatej Danny John Jules, představitel Kocoura z Červeného trpaslíka. Kruh se uzavřel.
„Tolik lidí jsem tady v životě neviděl, tyvole.“ Šapóčko je zvláštní plac. Kamenná nudle s bezchybným zvukem má výhodu, že na desátou večerní tu nikdo dvakrát nekouká. Navíc leží kousek od Staromáku, takže na zpáteční cestě můžete s gustem přihlížet, kterak si krás Prahy plnými doušky užívají početné davy rozevlátých turistů. Průšvih je, že nepřijdete-li včas, máte smůlu. Prvních pět řad ve spoku, kdo stojí od zvukařského pultu (klece?) dál, dává si už jen „audio“, obraz je sice k mání na dvou menších monitorech (jeden na baru, druhý v půlce tunelu), ale co do kvality se jedná přibližně o dvoustou padesátou čtvrtou VHS kopii, takže z pódia rozeznáte nanejvýš nějakou tu šmouhu. Koncert je naštěstí nekuřácký, i tak stíhá klima udržovat dýchatelnou atmosféru jen s vypětím všech sil. Vyprodáno znamená, že máte-li dobrej flek, pivo či vyprázdnění měchýře musíte nechat na potom, zpátky už se neprošťoucháte, ani kdyby...
Večer otevřel krátce po osmé chlapecký elektročaroděj Lišaj, který nepochybně dělá zajímavou muziku, jen ji prezentuje pohříchu nezajímavým způsobem. Jeho ambientní temnota by zasloužila víc než jen statické růžové reflektory. Snad projekci, tlumenější světlo… Možnosti tu jsou. One man pičus Calvera to neměl o moc jednodušší, ale se svou trudomyslně vrstvenou basou si počínal zkušeně a jeho kriticky přemítavé texty si adresáty našly. Úsporně, bez příkras, Hlína. Om nastoupili krátce po půl desáté. Napětí, soustředěnost a monstrózní doommetalová psychedelie si rychle podmaňují každičký centimetr vydýchaného prostoru. Nespoutaná energie se obřadně valí do davu, zbabělci loví ze zpocených kapes užmoulané špunty, vládne sugestivní síla meditativních repetic.
Horko si brzy vybírá svou daň, kotel opustí první pobledlí odpadlíci, někteří za nezbytného doprovodu nejbližších obětavců. Tempo nepolevuje, rituál vrcholí. Al Cisneros prstí svou pestrobarevnou sadu Rickenbackerů, jako by byl transu, dlouhatánský plnovous dodává jeho svéráznému vzezření na démoničnosti. Emil Amos s rozšafným úsměvem loví postrockové přízraky a prožívá každý úder, Grails můžou za takového bubeníka oblíznout všech deset. Kocour, totiž Robert Lowe střídá kytaru s klávesami, levitující tamburína dostává pokouřit. Zmámené obecenstvo jen fascinovaně přikyvuje. Na rameno mi klepou mrákoty, propadám se publikem a vysílen počítám mátožné stíny. Dunivé mantry nenápadně přecházejí ve stonerrockové struhadlo na hříšníky, dva, tři pohyby a jsme zpátky ve stavu slastného nevědomí mezi nádechem a výdechem. Vzduch rezonuje, stěny se potí, prozření nikdy nebylo blíž.
Om (usa) + Lišaj + Calvera
14.11.15 Chapeau Rouge, Praha
foto © žakelýna
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.