Nikola Piálková | Články / Reporty | 11.05.2017
Punková atmosféra podzemního klubu, který je od podlahy po strop polepen plakáty, pleskne do očí už cestou ze schodů. České CBGBs. Absence výčepu dotváří squatterskou atmosféru, lahváče, kam se člověk podívá. Aby viděl, co se děje na pódiu, je především vinou nízkého stropu o mnoho složitější. Support v rukou sympatické dvojice Gooch Palms, taktéž z Austrálie. Zpěvák Leroy Macqueen s hlasem charakterní barvy (něco mezi Alexem Kapranosem a Ianem Curtisem) spolu s půvabnou Kat Friend, která vestoje zpívá a bubnuje na nevšední bicí. Žánrově i složením připomínají Subways, jen zvuk zní hlavně díky syrovým bicím mnohem garážověji. Texty i melodie jsou chytlavé, pozitivní, nic jiného se ale od kapel, které se řadí do žánrů jako ‚aussie‘ nebo ‚surf‘ punk, nedá očekávat. Na předkapelu sklízí Gooch Palms abnormální ohlas, poguje se, je narváno.
fotky z koncertu tady
Dune Rats. Zpěvák Danny Beusa vypadá, jako by mu někdo od posledně přifoukl oční bulvy, koulí jimi do publika přímo děsivě. Od prvního songu se na pódium hrnou stagediveři. Texty, které si ještě před rokem v Café V lese broukalo pár jedinců, dnes sborově zpívá celý klub. V průběhu jedné skladby se na pódium vrhne fanoušek a překvapenému Beusovi vlepí pusu. „Where is my boyfriend?“ reaguje o pauze zpěvák a doplní, že je rád za lásku, která mezi Dune Rats a Českou republikou přetrvává. Znějí všechny skladby z nového alba, nejvýraznější ovace sklízí 6 Pack, Scott Green a Braindead, dostane se ale i na staré fláky jako Red Light Green Light, Superman nebo Fuck It! Mezi písněmi se už tradičně exuje pivo z bot a nechává se kolovat obří putovní joint, přičemž se poguje téměř po celé ploše parketu. Když vzduch dosáhne tropického stupně, poskakující publikum brzy vypadá, jako když oblečeného do vody hodí. Podobně na tom jsou i Dune Rats, kteří možná až příliš brzy končí gig skladbou Bullshit. Na pódiu přebývá patnáct lidí, po stropě lezou tři odvážlivci, v rohu někdo zvrací a všude po zemi se válí prázdné lahváče.
Dune Rats (aus) + Gooch Palms (aus)
7. 5. 2017 Strahov 007, Praha
foto © Jakub Václavek
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.