Vadim Petrov, David Čajčík | Články / Reporty | 06.09.2016
Tančím s hvězdami, tančím s pečeným jabkem, tančím na valníku. Trsám – zajedno s klackem a šutrem, zajedno s dubem a vápencem, kousek od Berouna – trsám.
Landart je umění v přírodě, umění mimo galerii, často pozorovatel sám sobě musí určit, kde končí dílo a kde už jde o obyčejný les. Zásah lidské ruky může být těžkopádný a věčný, ale i lehký jako pírko, které odvane vítr a dílo zmizí. Na festivalu Trsy v sobě splynuly landartové instalace a performance se širokou hudební dramaturgií.
Statek ve Lhotce u Berouna se na víkend mění v základnu pro výpravy do přírody, základnu, jejímž velitelem je cit. Pokrmy jsou připravovány s láskou, ale bez módního veganského diktátu. Bulgurový salát vedle buřtů, quiche chutná a nikdo netuší, zda-li obsahuje mrtvolu. Na baru jsou vybrané nápoje, exkluzivní hrušky i skvělé pivo Albrecht. Přednášky se nesou v spíše komorním duchu, ale řečníci kvalitně řeční a publikum dychtivě naslouchá. Na workshopech, přednáškách a procházkách po lese se propojují lidé s přírodou, se sebou i s ostatními a společně se potápějí do přátelské nálady. Instaváženým hipsterstvem z Prahy prochází příslušníci nahé společnosti, ze začátku v rámci performance umělecké, posléze drogové a v závěru hledající zmizelé šaty. Kývající se penis tik tak odpočítává vteřiny do závěrečné singularity – východu slunce. Kapitoly z Kmenů naživo, skvělé subkulturní smetiště.
Vzájemný respekt a tolerance dosahují takové úrovně, že nikomu ani příliš nevadí plovoucí program, ve kterém mnoho slibovaného chybí (styďte se, vystupující, co nepřijeli), a zbylé bylo často až o dvě hodiny posunuto vpřed či vzad. V pátek je stage ve stodole, Oldřich Janota působí příliš utahaně a atmosféru vytvoří až šestičlenné noisové uskupení u laptopů. Večer uzavírá Kuba Krejčí noisovým audiovisuálem, obrazovku počítače zavírá dříve, než dojde ke katarzi.
V sobotu se hudba přesouvá na valník. Nezastřešené stagi dodává pocit objemu borovicový obzor a Kalle to v rurálním prostoru sluší. Navazují bizarní Zabelov Group se svým soundtrackem k artovému filmu, my ale odcházíme na přednášku o krajinných prvcích v počítačových hrách. Landart s IT přesahem. Noc projasní Never Sol: korintský sloup jemného světla propojí smrtelníky s baldachýnem oblohy. Poslední výdechy krásné lehkosti, než se struna zlomí v syrové víření afterparty. Na valníku valí live drumandbassová šestice Hard to Frame a zpěvačce odpovídají pokroucené basy. „Pokračovat bude tady nějakej DJ vzadu,” prohlásí s posledním virblem MC. Než se kapela sklidí, statek se noří do chillu. Nastupuje Aid Kid. Hukot ustává, set startuje zvolna, ambientní hudba do statku, ohně hoří, Jon Hopkins signalizuje těm, jejichž pohledy jsou stále svěží. Zhasnem LEDky, trsáme pod hvězdami.
Festival funguje v symbióze s vesnicí, u ohňů posedává místní radní a hasič, cestou z lesa nám fanoušek lokálních dějin radí vhodnější umístění pro počmáranou svítící panenku. Poslední ráno trojice mužů vyřvává epilog, mlátí se větvemi a ranní publikum v kocovině jen skelně přihlíží. Konec poslední performance, improvizované výpravě a Never Sol v ústrety vychází slunce nad Prahou – sedíme na rozhledně a poslední doušky temnoty dopíjíme za hřejivého rána.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.