Články / Recenze

Ulehnout do rezavých peřin (Dominik Zezula)

Ulehnout do rezavých peřin (Dominik Zezula)

Libor Staněk | Články / Recenze | 28.04.2018

Textař a zpěvák kapely Děti mezi reprákama Dominik Zezula vydal minulý rok debutovou sbírku básní Hory jsou daleko a my jsme tady. Autor v ní nevybočuje z tematiky, jež je typická pro jeho písničkářskou tvorbu a jež spočívají v intimních pocitech osamění, osobní vykořeněnosti a nenaplněné touhy po porozumění. Jedna změna oproti hudebním textům je ovšem patrná. Zezulovy básně nabyly ve sbírce daleko úspornější formy.

Hned na prvních stranách knihy jsme obeznámeni jak s její přesnou datací (duben 2017–červenec 2017), tak i s konkrétními místy vzniku (Katovice, Praha, Drážďany). Zezula se těmito odkazy k mimo básnické realitě snaží knize přisoudit rys deníkového záznamu. Jako by nám už tady bylo podbízeno, že hranice mezi životem a samotnou tvorbou neexistuje. Zjednodušeně řečeno - básník píše to, co žije. Paradoxně právě touto potřebou „uvěřitelnosti“ tíhne Zezulova poetika k lyrickým stylizacím, které ústí do básníkových snah být neustále zasahován či zraňován (leckdy až zbytečně prvoplánově) prožívanou všedností. I proto se autor, podoben přízraku, potuluje katovickými ulicemi, květinářství je pro něho „poraněné zvíře“, stokrát se otáčí přes rameno, ale nestane se nic. Sám sebe vidí na křižovatce, „kde na všech směrech svítí červená“. Pocity bezradnosti a bolesti přirozeně prosakují i do vztahů ke druhým lidem: „něco/ se ve mně/ pohnulo/ trochu/ směrem/ od tebe/ bolí to víc/ než si umíš představit.“

Zezulova poezie se ve všech třiceti básních cyklí do úzkostlivých obav, mezi ním a světem zeje díra. Někdy stačí tyto mezery pojmenovat: „vejdu dovnitř a vidím/ jak neuklizený/ na zemi se válí/ kristýny tužka na obočí/ kristýny kůže pod nehty/ kristýny dech ve včerejších věcech.“ Jindy je absence porozumění světu doprovázena myšlenkami na nespecifikovaný útěk do neznáma: „Chci lístek někam, kde mě nikdo nezná/ řekl jsme paní v okýnku/ a paní v okýnku řekla/ třináct sedmdesát.“ Při tom všem společně s autorem pořád na něco čekáme. Slibujeme si lepší budoucnost: „pojeď se mnou na prázdniny/ vystoupit z města/ pod zaprášenými oblouky/ dorůstajících cedrů.“ Přítomnost ale všechny tyto naděje neúprosně překryje jako sníh vyšlapané stopy: „žijeme tady/ žijeme teď/ panáčci na semaforech/ chvíli jít/ chvíli zůstat.“ A jsme uvízlí v přítomnosti bez možnosti výběru: „každý zůstane tím/ kým je právě teď.“

Dominik Zezula ve svých hudebních textech navazuje na „outsiderovskou“ poetiku Petra Fialy (Mňága a Žďorp). Oproti odlehčeným textům „Mňágy“ je ale v jeho tvorbě zřetelný příklon k intenzivnějšímu procítění situace. Zároveň u něj můžeme vysledovat spřízněnost s texty Martina Kyšperského (Květy), která spočívá v záznamu písně jako určitého typu svědectví, dokresleného kreativním využitím jazyka. Pro sbírku platí obojí uvedené, ale prostřednictvím minimalistických básní vyplouvá zřetelněji na povrch Zezulův dar pro zachycení poetického detailu. Jako například v básni Hranice člověka, kde je pocit osamění elegantně transformován do veršů „rezavé peřiny/ čekají na svého pána“. O tom, že autor v některých básních až příliš tlačí na pilu, byla řeč na začátku. Ve všech těch dojemných a strastiplných příbězích plných odloučení a sebehany nakonec cítíme, že Zezula se má vlastně hodně rád. Hýčká si své křehké básnické já a stele mu postel z bolestných veršů.

I tato sbírka dokazuje, že Dominik Zezula patří do současné generace mladých písňových textařů (Matyáš Švejdík - ±0, Richard Sysel, Šimon Kukač - Role, Lukáš Vydra - Dukla), jejichž tvorba tíhne ke generační výpovědi utápějící se v slzách, sentimentu a nutkavém sebepozorování vlastních pocitů. Nutno přiznat, že Zezula je z této skupiny snad jediný textař, jehož slova obstojí na papíře bez hudebního doprovodu. Je ovšem škoda, že se tak děje s jistou dávkou předvídatelnosti, bez určité nadčasové hodnoty. Jenom si to prožít a napsat jednoduše nestačí. Život je jinde.

Info

Dominik Zezula – Hory jsou daleko ale my jsme tady (Jan Těsnohlídek – JT´s nakladatelství, 2017)
web nakladatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace