Martin Řezníček | Články / Recenze | 26.09.2016
Kanadští punk rockeři Billy Talent dosáhli největšího úspěchu s albem Billy Talent II. Hity Red Flag, Fallen Leaves a Surrender se vryly se do paměti tehdejších teenagerů a společně s několika dalšími písněmi z „římské dvojky“ dodnes tvoří základ většiny setlistů. Po deseti letech, dvou dalších řadovkách, reedici debutového alba a bestofce Hits se kapela hlásí o slovo s pátou nahrávkou Afraid of Heights.
Album se neodchyluje od stylu, který si kapela drží už od svého debutu z roku 2003, na rozdíl od rockovějších nahrávek Billy Talent III a Dead Silence se ale vrací k punkovým melodiím; např. energická óda na rock and roll Louder Than the DJ přímo následuje Red Flag. Ukázkou, jak ostré riffy a vokály dokážou Billy Talent vybrousit, je burcující Ghost Ship of Cannibal Rats. Na první poslech upoutá píseň Horse & Chariots – člověk se konečně dozví, jak by asi zněla kooperace Billy Talent a Muse. Slabší stránkou jsou nudná sóla, podivně konstrastující s našlapanými riffy kytaristy Iana D'Sa, a do šesti minut roztáhlá Rabbit Down the Hall.
Kowalewiczův zpěv odpovídá punkovému ladění desky. Kromě dravého řevu ve výškách se úspěšně pouští i do hlubších poloh, které mu dřív příliš nešly. Některé fanoušky asi zamrzí, že ani jednou nepředvede svůj charakteristický scream (viz třeba This Is How It Goes z prvního alba).
I když Billy Talent nejsou vyloženě politickou kapelou, jejich texty se často dotýkají současných problémů. Na Afraid of Heights to platí dvojnásob – frontman Benjamin Kowalewicz se v tomto ohledu vyjádřil jasně už v rozhovoru pro Team Rock – a nahrávku lze chápat jako vzkaz současné společnosti. Písně se věnují např. držení zbraní, tlaku společnosti na jedince, drancování přírody i volbám v USA. „Musíme si uvědomit, že je v pořádku mít obavy z toho, co přinese budoucnost, a mluvit o tom,“ vyzývá Kowalewicz.
Afraid of Heights nepřináší nic převratného, kapela se drží v zajetých kolejích a člověk má neodbytný pocit, že něco podobného už od ní slyšel. Na druhou stranu nabízí necelých padesát minut zralé tvorby a závan punkové energie dělá album zábavnější a zapamatovatelnější než předchozí dvě nahrávky. Lepšímu hodnocení nakonec brání jen nemožnost popřít existenci alb Billy Talent I a II.
Billy Talent – Afraid of Heights (The End Records, 2016)
www.billytalent.com
foto: © Dustin Rabin
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.