Veronika Mrázková | Články / Reporty | 17.07.2015
Tentokrát nám ten barevný svátek začal neskutečně. A to neříkám jen kvůli Björk. Nadchli i Bokka, splnil se mi díky nim sen vidět naživo Fever Ray. Když zavřete oči, byli tam. Používají naprosto stejné vokální modifikátory. Vůbec, vybrat Bokka byl bravurní krok, dát jim hlavní čas, taktéž. Chystají novou desku, takže se koncert vlnil mezi hity a slibnými novinkami. Dost možná to bylo jejich největší vystoupení, zdálo se však, že jim přesně taková scéna vyhovuje. Bokka měli příjemné vizualizace (grafika/dokument), úderné beaty a set pojali tanečněji, jak se na festival patří. Zpěvačka komunikovala s publikem pouze přes hlavní obrazovku – své vzkazy psala na klávesnici, i tak bylo znát její dojetí. A ten úsměv zpod masek z tříštěných krystalů nezapomenete.
Vrcholem noci se stal Clark. Objev elektronické scény 2014 posunul hranice Colours of Ostrava. Tak čistý, monstrózní a přitom vyvážený zvuk jsem za svých deset ročníků nezažila. Propasíroval tělem asi milion decibelů a stavěl set, který vzbuzoval očividný divácký podiv. Nesázel brzo ani pozdě, neměl hluchá místa, jeho techno, noise a dystopické struktury otevíraly bránu do jiného časoprostoru. Už chápu jeho promo fotografii s násobenýma rukama. Z hlediska produkce šlo o čiré zvukové obžerství. Zapomeňte na desku, live byl stokrát… stokrát všechno! Ve chvílích táhlých přechodů mi hlava ostřila sluch a obraz se rozmazával blahem. Clark představuje nekonečnou satisfakci po dlouholetém volání po kvalitní elektronice na Colours. Poklona.
A Björk, ano, už už.
Zpívala, jako když chce srovnat vítkovický areál se zemí. To mě z půle koncertu dost těšilo – operace hlasivek jako by nebyla. Zároveň jsem se podivovala její fyzické kondici. Promiňte mi to, ale padesátka na krku, dlouhá rekonvalescence a taková pařba? S jasnozřivě bílou ježurou na obličeji skotačila s obdivuhodnou vervou. Chtivce potěšila písněmi Wanderlust, Mutual Core, Stonemilker I Dare You, Possibly Maybe nebo Lionsong. Stejně jako jinde, i tady začal koncert tiše, nenápadně, a rostl do až strašlivých intenzit. Kopíroval náladu Vulnicury – záchvěvy smyčců, hang drum a Arcova všeobjímající technizace. Pro představu si pusťte třeba Not Get, je v tom všechno. Tedy až na dva působivé ohňostroje. Jak asi zazní z více stran, je jen škoda, že hrála Björk tak brzo. Jednak tak nevynikla doprovodná biofilní videa, ani vynikající světla, druhak se na ni na začátek festivalu sešli prostě všichni a z toho půlka koncert prožvanila. Nechci hejtařit, jen vzdychám. Poslouchat kdákání u Björk za světla, to je smutná zkušenost.
Colours of Ostrava
16. 07. 2015
Dolní oblast Vítkovice, Ostrava
foto © žakelýna
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.