Články / Sloupky/Blogy

Veena a čas

Veena a čas

keša | Články / Sloupky/Blogy | 23.05.2016

Je to už skoro osm let a promo CD Veeny s těma dvěma skladbama mám pořád doma. Jo, bylo to gratis, neber to. Stejně bych se překecal a koupil ho. Táborská klasika Sabot a Deverova chyba nehrála tehdy zle, ale měli s sebou mladou „předkapelu“, co je ten večer trumfla. A tak jsem si doma stáhl EP Behind Sonic Glances a to mám v přehrávači ještě pořád, nekecám. A celou tu dobu čekám, že něco vydají. No a jak nebyli, tak teď najednou zase jsou, a po těch letech přišli rovnou s novou deskou.

Stačí první takty na bicí v songu Stories, za kterýma se přidá kytara, a je to jak tenkrát. Hraje celá kapela a je tam slyšet Veena, ne, nic podobného, prostě Veena. Šlape to, je to naléhavé, jako před lety. Při Dreamwalkers se přistihnu, že si zpívám: „… fixed in that morning.“ No a? Skvělý song, ležérní kytara, co mi říká, že ta deska přece jen vznikla teď, a ne před osmi lety. Veronika už neběhá jak lev v kleci, je to celé usedlejší a uhlazenější. A rockovější, jako by to na časové ose nečinnosti pomalu zrálo.


Dostává se i na staré známé. Pomalejší tempo Fault jen prospívá, žádné další výrazné změny, stačí tak málo, aby píseň dospěla. Před Longtempts si říkám, že s takovým odstupem půjde o geniálně vyprodukovanou verzi se všema těma kudrlinkama. Vůbec, žádný cover sebe sama nebo Jak starou dobrou písničku udělat jinak, poznej deset rozdílů. Jen Veronika tolik netrčí nad kapelou, je to víc jedno tělo, žádná tendence překvapit novýma linkama. Přemýšlím, jak se tahle věc dostala na desku, když už byla nahraná tolikrát. Skvělé doznání.

Všech osm písní funguje skvěle, žádné slabé místo, už vidím, jak se plní kluby a Veena nebude chybět na většině malých fesťáků. Trochu bokem je snad jen poslední věc Noise in Mexico, oplodňovák z kolekce Rock Ballads, ale stejně, když dohraje, není lehké ho dostat z hlavy. Slyším stejný zvuk Kokyho basy, pochybuju, že David má stejné krabičky jako tenkrát, ale ten zvuk je taky podobný. Jednoduché Sváčovy bicí, co tam seděly tenkrát, sedí stejně dnes. Jen ta Veronika už neběhá jak lev v kleci.

Help It to Die není žádná prvoplánovka narvaná hitama, ale tím, co zrálo a hrálo v pozadí po celá ta léta. Ta deska vznikla teď a začíná tam, kde předtím Veena skončila, a s každým dalším poslechem roste. To bude poprask!

Info

Veena - Help It to Die (Full Moon Mag, 2016)
www.veena.bandcamp.com

Live: Veena, křest alba Help It to Die
7. 6. 2016 Klub FAMU, Praha
9. 6. 2016 Kabinet múz, Brno
www.facebook.com/events/225633231131386
www.facebook.com/events/268982050110849

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #127: Jak je důležité nevyhrát

Michal Pařízek 05.04.2024

O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…

Hudba pre každého a každý pre hudbu (Žižkovská noc 2024)

Zuzana Valešová 30.03.2024

Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace