Fomas | Články / Reporty | 29.05.2017
Rebekka Karijord vydala na konci ledna nové album Mother Tongue a mezi málem ohlášených vystoupení se objevilo i to pražské. Ve srovnání s koncerty spřízněných Agnes Obel nebo Ane Brun ale nebyla Akropole zdaleka tak zaplněna. Přitom například s druhou zmiňovanou mají hudebně mnoho společného a dokonce před osmi lety spolupracovaly na albu The Noble Art of Letting Go. Obě mají podobný hlas, nástrojové obsazení doprovodné kapely i talent psát chytlavé melancholické písně. Na rozdíl od své krajanky ale Rebekka Karijord na novince opustila širší orchestraci a natočila sevřené komorní album postavené hlavně na piánu a vokálech.
A právě z toho důvodu pořadatelé zaplnili sál židlemi: vsedě se sní lépe. Večer otevřela česká zpěvačka a klavíristka Barbora Mochowa. Nesmělá dívčina s křišťálovým hlasem svými písněmi přesahujícími místy až do vážné hudby přivřela lidem velmi zlehka oči a navodila tu správnou atmosféru. Rebekka Karijord plynule navázala se svou těhotenstvím a mateřstvím inspirovanou deskou, kterou odehrála celou od začátku do konce. Doprovod jí dělal jen bubeník a dvě klávesistky a vokalistky. Hned na úvod vesele oznámila, že ačkoliv jsou na pódiu čtyři, je jich vlastně šest, jedna z doprovodných klávesistek i sama zpěvačka jsou totiž znovu těhotné. Ať už šlo o rychlejší a veselejší skladby jako The Orbit nebo pomalejší melancholické písně jako Your Name, souhra byla vždy dokonalá. A tři vícehlasy působily až nadpozemsky.
fotogalerie z koncertu tady
V polovině koncert přerušily nepříjemné rány způsobené vadným kabelem u mikrofonu, ale aspoň jsme měli možnost se při jeho výměně dozvědět něco o písních samotných. Waimanalo vznikla na základě lidového popěvku z Havaje, kde zpěvačka trávila část svého prvního těhotenství. Six Careful Hands je poděkováním za pomoc při komplikovaném předčasném porodu a závěrečná píseň Masoleum je zase věnovaná nedávno zesnulé babičce. Zpěvačka sice říkala, že není stand up komik, ale byla v dobrém rozmaru a vtipem jen hýřila. Její požadavek „více dětí do odposlechu“ byl možná zvukařem nevyslyšen, ale nadšení z nich se do celého koncertu promítalo.
Posledních dvacet minut patřilo starším písním a možná byla škoda, že celý koncert jimi nebyl více proložen, protože z nové desky jsou rytmicky výraznější pouze dvě skladby – The Stones a zmíněná The Orbit. Po svižnějších kouscích by komorní písně více vynikly, byly by naléhavější. Na celkovém nadšení z devadesátiminutové výpravy do jiného světa to ale celkem nic neměnilo.
foto © Barka Fabiánová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.