Články / Sloupky/Blogy

Versus: Kmeny (Straight Edge)

Versus: Kmeny (Straight Edge)

Zdeněk Malinský, mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 10.06.2015

Kmeny pokračovaly dalším dílem, tentokrát jsme si mohli prohlédnout zástupce kmene Straight Edge. Koho jste tam viděli? Extrémisty, zloduchy a poloblázny, divochy? Ano, ti tam byli, ti tam jsou. A s nimi Noam Chomsky, středověcí flagelanti a hardcorová chátra. Tentokrát více o názorech než o každodenním (ne)bytí.

Zdeněk Malinský: Naprosto přesně chápu režiséra v úvodní debatě: „Tohle téma je naprosto nefilmovatelné, nevím, co s tím.” Stejně to mám se psaním k jednotlivým dílům. A je to horší a horší.

Díl poklidný, místy velmi lyrický. Díl paradoxů i protikladů: sXe odmítají alkohol, přitom seriál sponzorují pivovar s likérkou; veganství, askeze odmítající alkohol, cigarety, drogy vs. agresivní hudba. Líbil se mi střih i některé zajímavé záběry na detaily (a vlastně i celky), díky čemuž nebyl díl zbytečně upovídaný. Snesl bych více hudby, záběrů z koncertu a za titulky bych se nezlobil (nerozuměl jsem ani slovo, o čem Banán zpíval). Nezaškodilo by, kdyby zaznělo (stručněji, jasněji) důvody veganství, askeze i politické postoje. Jít v tomto ještě více do hloubky by asi příliš překročilo časový rámec dílu. Škoda.

I když jsem čekal díl svižnější, akčnější a drsnější, líbil se mi a řadím ho k nejlepším.


mexhouse: Naprosto nechápu režiséra v úvodní debatě, že je téma nefilmovatelné, o tomhle dílu Kmenů bych mohl napsat třicet stránek… Legrace. Jistě že ho chápu, o to obdivuhodnější/vtipnější je, co s tématem udělal. Tomuhle se říká tvůrčí z nouze ctnost: v jedné rovině se vyznat z toho, že téma je absolutně „nedějové“, bez pohybu, v druhé rovině poslat tři vyznavače straight edge na výlet na Šumavu. V té první se tvůrci (režisér Abrahám a Vladimír 518) snaží přesvědčit xBanánax, aby šel do „konstruktivní konfrontace“ se zástupci protilehlých stran (náckové, policajti), koncept mluvících hlav, v té druhé diskutuje trojice insiderů na cestě, „road movie“. Funguje to dobře, protože první rovina je slepá ulice, ta druhá osamocená stezka.

V tomhle dokumentu se nehraje na obrazové efekty, ani na hudební složku (která se omezuje na koncertní výseky Hanby), exteriér střídá interiér, posloucháme východiska a stanoviska. Jistě, mé nadšení plyne i z toho, že rád sleduju životní cesty Banána (Hanba, Hlinomaz) i Ivana (Two Shovels Events, Flowers for Whores), že chovám sympatie ke hnutí straight edge jako takovému, jakkoliv jsem závislý na drogách mentálních i emočních. Motiv askeze coby životní cesty a protisystémového postoje je velmi cenný a důležitý.

Protože tenhle díl více než který jiný prezentuje názory subkultury, je snadné a bude vděčné se chytat jednotlivých vět a hlášek, vytrhávat z kontextu. Jedni je zavrhnou, protože odmítají chodit k volbám (dialog s policajtem má stejný smysl jako pochod k volební urně, říkám já), druzí se budou posmívat, že v hospodě hledají jídlo podle vlastních potřeb (a ten špenát je dělaný na čem?), třetí se vysmějou tomu, že názory straight edge jsou „sponzorovány“ velkou likérkou. O osobní volbě, jejích důsledcích, o hranicích vlastního přesvědčení a kompromisech, o tomhle máme přemýšlet. Vím, že je za hranou nazvat dialog ohlávkou na člověka, ale „konstruktivní dialog“ dnešních parametrů je jen navoněné hovno, televizní blábol. Tolik k původní ideji režiséra. Díl plný zdánlivých paradoxů i hořce vtipných momentů: „S některýma lidma jsem si začal lidsky rozumět až po tom, co začali chlastat nebo hulit.“

PS: Snesl bys více hudby? To je jako bys vyčítal krásné holce, že se zapomněla namalovat. Pro podstatu krásy (artefaktu) to není relevantní.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články