Zdeněk Malinský, mexhouse | Články / Sloupky/Blogy | 10.06.2015
Kmeny pokračovaly dalším dílem, tentokrát jsme si mohli prohlédnout zástupce kmene Straight Edge. Koho jste tam viděli? Extrémisty, zloduchy a poloblázny, divochy? Ano, ti tam byli, ti tam jsou. A s nimi Noam Chomsky, středověcí flagelanti a hardcorová chátra. Tentokrát více o názorech než o každodenním (ne)bytí.
Zdeněk Malinský: Naprosto přesně chápu režiséra v úvodní debatě: „Tohle téma je naprosto nefilmovatelné, nevím, co s tím.” Stejně to mám se psaním k jednotlivým dílům. A je to horší a horší.
Díl poklidný, místy velmi lyrický. Díl paradoxů i protikladů: sXe odmítají alkohol, přitom seriál sponzorují pivovar s likérkou; veganství, askeze odmítající alkohol, cigarety, drogy vs. agresivní hudba. Líbil se mi střih i některé zajímavé záběry na detaily (a vlastně i celky), díky čemuž nebyl díl zbytečně upovídaný. Snesl bych více hudby, záběrů z koncertu a za titulky bych se nezlobil (nerozuměl jsem ani slovo, o čem Banán zpíval). Nezaškodilo by, kdyby zaznělo (stručněji, jasněji) důvody veganství, askeze i politické postoje. Jít v tomto ještě více do hloubky by asi příliš překročilo časový rámec dílu. Škoda.
I když jsem čekal díl svižnější, akčnější a drsnější, líbil se mi a řadím ho k nejlepším.
mexhouse: Naprosto nechápu režiséra v úvodní debatě, že je téma nefilmovatelné, o tomhle dílu Kmenů bych mohl napsat třicet stránek… Legrace. Jistě že ho chápu, o to obdivuhodnější/vtipnější je, co s tématem udělal. Tomuhle se říká tvůrčí z nouze ctnost: v jedné rovině se vyznat z toho, že téma je absolutně „nedějové“, bez pohybu, v druhé rovině poslat tři vyznavače straight edge na výlet na Šumavu. V té první se tvůrci (režisér Abrahám a Vladimír 518) snaží přesvědčit xBanánax, aby šel do „konstruktivní konfrontace“ se zástupci protilehlých stran (náckové, policajti), koncept mluvících hlav, v té druhé diskutuje trojice insiderů na cestě, „road movie“. Funguje to dobře, protože první rovina je slepá ulice, ta druhá osamocená stezka.
V tomhle dokumentu se nehraje na obrazové efekty, ani na hudební složku (která se omezuje na koncertní výseky Hanby), exteriér střídá interiér, posloucháme východiska a stanoviska. Jistě, mé nadšení plyne i z toho, že rád sleduju životní cesty Banána (Hanba, Hlinomaz) i Ivana (Two Shovels Events, Flowers for Whores), že chovám sympatie ke hnutí straight edge jako takovému, jakkoliv jsem závislý na drogách mentálních i emočních. Motiv askeze coby životní cesty a protisystémového postoje je velmi cenný a důležitý.
Protože tenhle díl více než který jiný prezentuje názory subkultury, je snadné a bude vděčné se chytat jednotlivých vět a hlášek, vytrhávat z kontextu. Jedni je zavrhnou, protože odmítají chodit k volbám (dialog s policajtem má stejný smysl jako pochod k volební urně, říkám já), druzí se budou posmívat, že v hospodě hledají jídlo podle vlastních potřeb (a ten špenát je dělaný na čem?), třetí se vysmějou tomu, že názory straight edge jsou „sponzorovány“ velkou likérkou. O osobní volbě, jejích důsledcích, o hranicích vlastního přesvědčení a kompromisech, o tomhle máme přemýšlet. Vím, že je za hranou nazvat dialog ohlávkou na člověka, ale „konstruktivní dialog“ dnešních parametrů je jen navoněné hovno, televizní blábol. Tolik k původní ideji režiséra. Díl plný zdánlivých paradoxů i hořce vtipných momentů: „S některýma lidma jsem si začal lidsky rozumět až po tom, co začali chlastat nebo hulit.“
PS: Snesl bys více hudby? To je jako bys vyčítal krásné holce, že se zapomněla namalovat. Pro podstatu krásy (artefaktu) to není relevantní.
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.