blueskin | Články / Reporty | 23.02.2018
Kdyby tuzemští bookmakeři přijímali sázky na vítěze cen Vinyla, měl by před letošním vyhlašováním nejnižší kurz kolektiv Genot Centre. Loni se dvojici Ondřej Lasák a Wim Dehaen dařilo snad všechno, na co sáhli, což koncem roku ocenil i britský server The Quietus, když Genot Centre zvolil kazetovým labelem roku. Čerstvou Vinylu v kategorii Počin roku je možné číst jako další stvrzení výjimečné vize, která činnost kolektivu pohání.
Neméně důležitého aspektu ocenění se dotkl Ondřej Lasák ve své děkovné řeči. Připomněl, že Genot Centre je jen jednou z mnoha part, které se v Česku snaží provozovat nekomerční hudební aktivity, byť jde často o nevděčnou a finančně i energicky ztrátovou záležitost. Jmenovitě vyzdvihl činnost žižkovského klubu Punctum Krásovka a zmínil i improvizační akce Wakkushopu. V závěru svého proslovu vyzval přítomné k podpoře nezávislé, zdola organizované kultury.
Docela by mě zajímalo, kolik lidí si jeho slova skutečně vzalo k srdci a koupilo si třeba album vzápětí oceněné producentky Enchanted Lands. Její debutová deska Feed Goals totiž vyšla právě péčí Genot Centre. Ani u tohoto vítězství nešlo o žádné velké překvapení - nahrávka byla jedním z nejvýraznějších počinů na poli tuzemské experimentální elektroniky a svým osobitým zvukem patří k deskám, které českou kotlinu dalece přesahují.
Nominovaná byla ostatně i v kategorii Deska roku. Pětadvacetičlenná porota ale nakonec upřednostnila debutové album Půl litru země posthardcoreových Pacino. Dala tak najevo, že zajímavé počiny nemusejí vznikat jen na elektronické části hudebního spektra, nýbrž že můžou být plodem kreativního kombinování odkazu toho nejlepšího z alternativní kytarové hudby uplynulých dvou dekád.
fotogalerie z příslušného večera zde
Tato slova ostatně platí i o českobudějovické kapele Sýček, která se představila v prvním ze dvou koncertů, předcházejícím samotnému vyhlašování. Hypnotická rytmika se u tohoto ptáčka mísí s cyklickými kytarovými rify a výsledek je nesmírně okouzlující. Pravda - při chytání zpětné vazby se z reproduktorů ozývalo nepříjemné pískání, on ale ani poslech loňské desky I. není žádná procházka šumavskými hvozdy.
Sýček pochází ze stejné líhně, jako následně vystupující Kalle. Miláčky tuzemské kritiky trápil špatný zvuk na pódiu, přesto svůj set hrdinně odehráli až do konce. Jihočeská dvojice se momentálně nachází ve vrcholné formě, což ukázalo už loňské, na Vinylu rovněž nominované, album Saffron Hills. Osobně jsem byl překvapen, kolik partů mají Kalle předtočeno. Na intimní prožitek z jejich vystoupení to ale nemělo zásadní vliv.
Po vyhlášení výsledků nastoupili na pódium Midi Lidi, kteří rozdělili publikum na dvě části. Ta větší se naladila na vlnu poněkud estrádního popu a nechala se jí unášet vstříc půlnoci. Zbytku, kam jsem patřil i já, kapela poskytla ideální záminku k intelektuálním debatách o kapelách, které odmítají stárnout (zdravíme Tata Bojs). Na celkově pozitivním dojmu z celého večera ale slabší závěr nedokázal nic změnit, stejně jako mírné rozpaky z moderátorského výkonu Adély Elbel.
V porovnání s konkurenčními cenami Apollo působí Vinyla možná jako chudší příbuzná. Vyhlášení výsledků se nesnaží imitovat mainstreamové hudební ceremoniály, první a poslední slovo na nich hraje hudba a tak tomu bylo i u letošního ročníku. Co na tom, že je to bez lesku a leckdy i bez většího překvapení. Svým způsobem jde o takový každoroční kmenový rituál, kterým se stvrzuje příslušnost k nejlepšímu kmeni, jaký znám.
Ceny Vinyla 2017
21. 2. 2018 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Anna Baštýřová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.